Rozhovor s Guyem Karshem vedla Šárka Prokůpková z www.srovnejkopyta.cz
Jednoho slunečného listopadového dne roku 2024 jsem dorazila do areálu poblíž Tel Avivu, kde Guy Karsh, oddaný odborník na péči o kopyta, připravuje izraelské policejní koně na jejich každodenní službu. Díky jeho pečlivému přístupu jsou tito čtyřnozí partneři vždy připraveni vykonávat svou náročnou práci s jistotou a spolehlivostí. Tento článek nabízí vzácný pohled na roli, kterou koně hrají v izraelském policejním sboru, a i do odborných znalostí, které jsou nezbytné při jejich podkování.
Guyi, děkuji, že jsi mě sem vzal. Jak dlouho pracuješ jako podkovář?
Pracuji jako podkovář už 31 let. Jsem druhá generace – můj otec byl také podkovář. Jako malý chlapec jsem ho často sledoval při práci. Velmi mě to bavilo a myslím, že právě tehdy jsem získal svou vášeň pro podkovářství a péči o koňská kopyta.
Co je potřeba k tomu, aby se člověk stal profesionálním podkovářem v Izraeli?
Tato profese není v Izraeli oficiálně regulovaná – podkovářem se tedy může stát v podstatě kdokoli. Kdo se jí ale chce věnovat naplno a vykonávat ji kvalitně, většinou odjíždí studovat do zahraničí, nejčastěji do Spojených států. Tam absolvují odborné kurzy, které mohou trvat od dvou týdnů až po dvanáct měsíců – podle zkušeností dané osoby a úrovně daného programu.
Ti, kteří to s tímto povoláním myslí vážně, se většinou i po absolvování kurzu dále průběžně vzdělávají celý život. Já osobně jsem absolvoval dvouměsíční kurz v USA u Dr. Douga Butlera a Bruce Daniela. Později jsem pokračoval v dalším vzdělávání prostřednictvím seminářů v USA i Evropě – a ani dnes s tím nepřestávám. Každý rok se účastním několika odborných akcí. Mezi mé učitele patří například Mich Taylor, Craig Trnka, Josef Luber, Hans Kasteljink, Jenny Hagen nebo Chris Gregory.
Vzdělávám se neustále. Je důležité znát historii a tradici v podkovářství, ale zároveň si uvědomit, že technologie pokročila a my bychom měli těchto možností využívat. Samotné pozorování koně okem během pohybu často nestačí – oko nezachytí jemné detaily, které mohou být pro zdraví a rovnováhu kopyt zásadní.
Proto je dnes důležité zapojit do praxe technologie: fotografie, zpomalené videozáznamy pohybu, senzory sledující zátěž jednotlivých končetin nebo systémy zaznamenávající data při chůzi. Tyto nástroje nám pomáhají lépe pochopit, jak kůň své nohy používá, a díky nim můžeme být při trimu a podkování mnohem přesnější.
Zásadní je také umět rozpoznat, popsat a otevřeně přiznat případné deformace kopytního pouzdra – pokud se vyskytují. Někteří podkováři je automaticky připisují genetice, ale velmi často jsou tyto deformace výsledkem vnějších vlivů během života koně – zejména příliš dlouhých intervalů mezi úpravami kopyt nebo podkováním.
Kdy jsi začal s podkováním policejních koní?
S podkováním kopyt policejních koní jsem začal před 29 lety – a byla to vlastně náhoda. Jednoho dne mi zavolal trenér policejních koní, že mají problém s jedním z koní a potřebují pomoc. Přijel jsem a práce se povedla. Od té doby podkovávám všechny policejní koně v Izraeli.
Kolik policejních koní dnes v Izraeli je? A kolik podkovářů se o ně stará?
Na začátku bylo ve službě 26 koní, dnes jich je už kolem 70. V celé zemi – včetně palestinských území – je odhadem asi 100 000 koní. Podkovářů, kteří se této práci věnují na plný úvazek, je přibližně 40, a kolem 70 dalších pracuje na půl úvazku. V současnosti jsem ale jediný podkovář, který se stará o policejní koně v Izraeli.
Mají majitelé koní v Izraeli zájem o to, aby jejich koně chodili naboso? Jsou někteří z nich nadšení pro tento přístup, podobně jako v jiných zemích?
Pro mě není chov koně naboso žádnou novinkou ani alternativou. Moji vlastní koně chodí naboso – ale je pravda, že na nich nejezdím.
Někteří majitelé koní tady v Izraeli mají občas problémy s podkováři nebo s tím, jak kopyta jejich koní vypadají po úpravě. Ale nakonec vždy záleží na tom, co opravdu funguje – pro koně i pro jezdce.
Někteří majitelé zkusili chovat své koně bez podkov, ale koně začali brzy kulhat nebo byli ve velkém diskomfortu, a tak se majitelé ke kování zase vrátili. Terén je tu velmi suchý a tvrdý, takže většina koní je prostě podkovaná. Otázkou pak zůstává spíš to, jestli jsou podkováni dobře, nebo špatně.
Je běžné dokumentovat tvar kopyt pomocí fotografií, aby bylo možné sledovat změny v čase?
Když začínám pracovat s novým koněm, často si jeho kopyta nafotím. A pokud je to potřeba, požádám majitele, aby nechal udělat rentgenové snímky. Také používám Werkmann hoof beat.
Jinak ale kopyta téměř nikdo nefotí – většinou na to není čas. Spousta lidí mě žádá, abych napsal nějakou příručku nebo brožuru o nejčastějších problémech s kopyty, třeba o hnilobě střelu nebo o různých řešeních. Ale bohužel – na to zatím nemám čas. Možná jednou, až budu v důchodu.
O jakých tématech se v podkovářství v Izraeli i ve světě nejvíce diskutuje? Jaké jsou hlavní problémy v běžné podkovářské praxi a co by se mělo zlepšit?
Ano, podkováři spolu určitě vedou debaty o různých tématech. V Izraeli se často bavíme o tom, jak hydratovat kopyta – máme tu velmi suché podnebí, takže řešíme, jak předcházet prasklinám a poškození suché kopytní stěny. Častým tématem je také ošetřování hniloby střelu.
Jaká plemena používá izraelská policie a proč právě ta?
V minulosti zkoušeli různá plemena – Hannoverské koně, různé typy teplokrevníků i Quarter horse. Ale před patnácti lety padlo rozhodnutí pro Fríské koně. Jsou klidní, snadno ovladatelní a jejich povaha se velmi dobře hodí pro práci u policie.
S jejich podkováním to ale nebylo úplně jednoduché. Musel jsem přijít na to, jak je udržet ve formě, protože mají sklony ke vzniku sukní. Výzvou je také jejich příprava na práci na tvrdém povrchu, jako je asfalt. Pro koně je přirozenější pohyb na měkké půdě, ale od policejního koně očekáváte, že bude pracovat na tvrdém terénu, ve městě, mezi davy lidí, že zvládne rychlé obraty a bude spolehlivý za každých okolností. Na to je potřeba ho cíleně připravit.
Jak vypadá život policejního koně od hříběcího věku? Jaká je typická chovatelská praxe?
Koně se sem dovážejí z Holandska. Nerodí se zde. Jsou sem letecky přepraveni, když jsou jim 2 roky. Jejich výcvik začíná zde v Izraeli. Jsou trénováni trenérem westernového stylu ježdění a policie později používá westernová sedla. Je to velmi praktické, protože pokud například lidé na demonstraci chtějí stáhnout policistu z koně, může se chytit hrušky sedla a zůstat na koni. Koně se zde do 3 měsíců naučí všem základům, včetně spolehlivého zvedání kopyt. V Holandsku se jim o kopyta moc nestarají. Koně sem přijíždějí s velmi přerostlými kopyty. Je to opravdu hrozné. Péče o kopyta těchto mladých Fríských koní není dobrá. Ale mají jich stovky. Takže je možné, že je prostě pokaždé všechny netrimují. Sám držím policejní koně v 6ti týdenním cyklu. Po jednom měsíci v Izraeli je poprvé podkovu obyčejnou kovovou podkovou, aby si na to zvykli. Poté absolvují výcvik druhého stupně, který je připravuje na práci policejního koně, což obvykle trvá 7–12 měsíců. Během tohoto tréninkového období koně hodně střídají terény. Pracují na nerovném povrchu a pískovém povrchu v aréně, takže klasická kovová podkova je pro to vhodnější. Po dokončení základního výcviku je pak podkovávám specifálními gumovými podkovami.
Kdo v Holandsku vybírá koně?
K tomu je přidělen tým, jehož součástí je i veterinář. V současné době máme 69 valachů a 1 klisnu, které pravidelně vyšetřuje náš veterinář Tal Levy. Veterinář při výběru v Holandsku provádí všechny běžné známé testy, jako jsou ohybové testy, rentgen kopyt, kontroluje celé tělo koně pohmatem a v druhé části tým testuje povahu koně pomocí série cviků rozložených do jednoho týdne. Celé testování trvá týden. Důležité je ověřit zdraví koně, ale stejně důležitá je schopnost koně učit se a zvykat si na strašidelné věci a trénovat.
Jaké podkovy nosí policejní koně?
Po mnoha experimentech s klasickými kovovými podkovami, plastovými podkovami a podkovami nalepovacími jsme nakonec použili 2,5 cm vysokou gumovou podkovu s kovovou vložkou uvnitř. Policejní koně tráví většinu své pracovní doby na tvrdých površích, jako je asfalt a beton. Je do jisté míry přirozené a zdravé, že kopyto na určitých površích trochu kloužou, ale policejní koně potřebují přilnavost, aby mohli rychle reagovat, zejména při práci s davy v ulicích. Koně musí v ulicích izraelských měst provádět širokou škálu pohybů, které zahrnují otáčení, zastavování a couvání. Kovové a plastové podkovy jednoduše nedokážou poskytnout dostatečnou přilnavost. Byli jsme spokojeni s nalepovacími podkovami, ale lepidlo nedokázalo podkovy na kopytě spolehlivě dlouhodobě udržet a koně je ztráceli. Nejde jen o síly působící na podkovu a kopyto během pohybu, ale koně tráví určitou dobu ve stoje a honí mouchy nebo někdy nervózně hrabou do tvrdé země, což způsobuje, že plastové a nalepené podkovy odpadají. Kvůli suchému klimatu a suché rohovině kopyta se velmi často stávalo, že když podkova spadla, oddělila se z kopyta i s kusem kopytní stěny. Stěny pak byly olámané a praskaly. Gumové podkovy, které teď používám zdaleka nejsou šetrné ke kopytům a nejsou nejlepším řešením, pokud jde o jejich zdraví, protože výrazně zvedají chodidlo a střelku ze země, což časem způsobuje problémy (kontrahované patky). Ale drží velmi dobře a koně je neztrácejí. Snažím se udržovat kopyta co nejvíce zdravá a ve skutečnosti to všechno začíná dobrým trimem a včasným překováním. Překování provádím každých 6 týdnů, ne déle, protože by se kopyto při delších intervalech překování výrazně deformovalo. Deformace kopyt policejních koní lze pozorovat u většiny z nich, ale je to udržitelné a zdá se, že stupeň deformací, které se na kopytech vyskytují, neohrožuje jejich funkci.
Můžeš popsat pravidelnou péči o kopyta izraelských policejních koní? Co to obnáší?
Překování provádím každých 6 týdnů. Nejprve můj asistent sundá staré podkovy, vyčistí kopyta a obrousí vnější vrstvu kopytní stěny.
Pak se ujímám práce já a pokračuji v trimu. Odstraním odlupující se staré chodidlo a rohovinu střelky, ošetřím případnou hnilobu, zkrátím stěny a zvolím správnou velikost podkovy.
V přední stěně připravím prohlubeň pro klip podkovy. Klip stabilizuje podkovu na kopytě. Prohlubeň dosahuje až k bílé čáře, ale nejde hlouběji. Prohlubeň je ve úrovni kde se nachází vrstva chodidla, takže klip podkovy netlačí na vnitřní měkké struktury. Podkova musí být v zadní části širší než kopyto. Zadní část podkovy musí poskytovat prostor pro roztažení kopyta při došlapu. I v 6týdenním cyklu mají kopyta tendenci vytvářet sukně. Koriguji je rašplováním vnějších stěn a také zkosením po celém obvodu kopytní stěny kromě patek. To pomáhá udržovat status quo. Na druhou stranu odstraněním vnější stěny kopyta umožňuji uvolňování vlhkosti z kopytních stěn. Takže na konci podkování nanesu vosk na celé kopytní pouzdro.
Pokud se koňská chodidla začnou zplošťovat nebo jsou patky příliš těsné na nějakou dobu aplikuji chodidlovou výplň (polstr), abych poskytl oporu pro chodidlo a střelku. Jeden z koní nosí polstr už téměř 2 roky a chodidla opět získala konkávní tvar. Abych zabránil vzniku hniloby, nejprve nanesu na střelku dezinfekční prostředek a poté aplikuji polstr.
Vyzkoušeli jste v minulosti jiný druh péče o kopyta policejních koní ve srovnání s tím, co se používá dnes? Proč používáš současnou metodu – jaké jsou její výhody?
Ano, jak jsem již zmínil, snažil jsem se najít způsoby, jak minimalizovat vznik sukní. Je velmi důležité udržovat koně v 6týdenním cyklu, ne déle. Včasné překování je klíčové pro udržení kopyt ve fyziologickém stavu nebo jemu blízkému a pro zajištění správné funkce kopyt. Zpočátku jsem zkoušel kovové podkovy s hroty, později plastové (klouzalo to a koním, kteří odháněli mouchy, hrabali – podkovy dobře nedržely) a také lepené. Během testování jsem vždy získával zpětnou vazbu od jezdců. Mnoho firem mi také posílalo vzorky, takže jsem měl možnost vyzkoušet si nejnovější věci a materiály.
Pokud policejní jednotka předem ví, že policejní koně půjdou do specifické akce, kde hrozí riziko šlápnutí na ostré předměty, podkuji je specifickým způsobem. Mezi kopyto a podkovu vkládám kovové destičky, abych zcela ochránila chodidlo. Pokud kůň šlápne na něco velmi ostrého bez této specifické ochrany, může předmět proniknout hluboko a dosáhnout až na kopytní kost.
Jaká je chovatelská praxe a četnost výcviku, jakmile se kůň připojí ke službě?
Koně jsou chováni ve stájích. Přes den jsou společně ve výbězích, aby se socializovali. Ve výběhu je písek. Na místech, kam přicházejí pít nebo jíst, se země udržuje vlhká, aby se kopyta zvlhčila. Podnebí zde v Izraeli je velmi suché a kopyta jsou suchá a tvrdá. Gumová podkova je velmi tlustá, takže v kopytech je obvykle silná hliněná zátka, která pomáhá kopyto zvlhčovat po delší dobu.
Koně tráví 1–1,5 hodiny denně tréninkem a později, když jdou do skutečné práce, mohou strávit 7–8 hodin denně hlídkováním a tedy chůzí po tvrdém povrchu.
Na jakých površích je kůň ve stáji a při práci?
Ve stáji v Holandsku jsou ve výbězích většinou na pískovém povrchu. Zde v Izraeli mají ve stáji dřevěné piliny a ve výběhu písek. Trénují na písku v aréně a hodně pracují na asfaltu a betonu.
Pozoruješ nějaký negativní dopad podkování na koňská kopyta? Jak se mění tvar kopytního pouzdra během života koně v provozu?
Koně mají do určité míry kontrahované patky a horší se to s věkem. Gumová podkova je velmi silná, což způsobuje, že chodidlo a střelka jsou vysoko nad zemí. Kopyto nedostává dostatečnou oporu od povrchu. Čas od času aplikuji polstry s oporou pro chodidlo a střelku, aby se kopyto mohlo vrátit do fyziologičtějšího tvaru. Někdy se vyskytne hniloba. Je to hlavně proto, že gumová podkova je tak vysoká a hliněný zátkový materiál zůstává v kopytě většinu času. Pokud kůň stojí nějakou dobu v hnoji, pak je i hliněný zátkový materiál infikovaný hnojem. Pokud k tomu přidáte těsné patky, hniloba snadno najde živnou půdu. Pokud najdu hnilobu, vyříznu infikované části a aplikuji dezinfekční prostředek. Jezdec daného koně pokračuje v aplikaci dezinfekčního prostředku opakovaně, dokud hniloba nezmizí.
Mají policejní koně v průběhu času nějaké problémy s kopyty? Jaká jsou běžná zranění, pokud vůbec nějaká?
Buď je to štěstí, nebo moje péče o kopyta J, ale nemáme žádná zranění související s kopyty ani zranění nohou.
V jakém věku se kůň vyřazuje do důchodu?
Policejní koně odcházejí do důchodu v 15 letech. Existuje čekací listina. Jsou „adoptováni“ majitelem koně, který jim poskytne dobrý život, velmi často bez nutnosti dalšího ježdění. Někdy jsou používáni k rekreačnímu ježdění.
Moc ti děkuji za tento rozhovor a za to, že mi ukázal svou práci. Moc mě těšilo a doufám, že se znovu setkáme.
Charakteristika: valach plemene Azteca (kříženec Lusitana a Quarter Horse), věk 10 let.
Ustájení:
Využití: rekreační ježdění a práce na jízdárně.
Stav kopyt – listopad 2023: kopyta vykazovala mírnou kontrakci zadní části (nic vážného) a zejména přerostlé přední stěny s prasklinou u LP. Sousled událostí – v létě 2023 se u levého předního kopyta objevila separace kopytní stěny v oblasti špice, která v září vedla ke vzniku vertikální praskliny. Ta se během několika měsíců zvětšila a zasahovala až do poloviny výšky kopyta. Valach mírně kulhal. Trim byl do té doby prováděn podkovářem přibližně každých 8 týdnů.
V místě praskliny se vytvořila výrazná „kapsa“, ve které se hromadil našlapaný písek a kamínky. Kopyto občas hřálo a byly patrné známky zánětu. Od listopadu 2023 začala majitelka s aplikací P3Trimu v intervalu každých 4 týdnů. Na základě předchozích zkušeností se očekávalo, že prasklina odroste do 6 měsíců.
Stav kopyt – leden 2025: Prasklina odrostla až po 14 měsících, tedy výrazně později, než se očekávalo. V listopadu 2024 byla prasklina ve stěně již odrostlá, ale v bílé čáře se znovu objevovalo malé narušení a malá prasklinka. Výsledky kultivace neprokázaly přítomnost plísní ani kvasinek, pouze běžné bakterie, které by neměly hojení bránit. Je pravděpodobné, že došlo k narušení lamelárního spojení, což mohlo prodloužit dobu hojení. Viz disekce Lindsey Field zde: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1151322003662965&set=pb.100063555284147.-2207520000&type=3
a zde https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1212998197495345&set=pb.100063555284147.-2207520000&type=3
Veterinářka navrhla resekci nebo alespoň orašplování praskliny a odstranění nečistot pod stěnou. Upozornila, že pokud by zákrok zasáhl až živou tkáň, bylo by nutné dlouhodobé ustájení v boxe kvůli hygieně – což by však valach psychicky špatně zvládal. Po měsíci od kultivace se však kopyto začalo již výrazně zlepšovat, a tak se majitelka rozhodla pokračovat v konzistentním režimu trimu.
Současný stav: Prasklina zcela odrostla, kopytní stěna i bílá čára zůstávají kompletně zacelené, kopyto má zdravý vzhled. Valach nekulhá a je bez omezení jezdecky využíván.
www.americanfarriers.org ~ 35 ~ leden/únor 2003
Kapitola 1: Rovnoměrná tloušťka chodidla (uniform sole thickness, zkratka UST). Vědec vysvětluje, jak definovat délku patek
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
V průběhu 28 let jsem jako rezidentní podkovář na Kalifornské státní Polytechnické univerzitě v Kalifornii Pomona zjistil, že trimováním kopyta na úroveň „rovnoměrné tloušťky chodidla“, odhalíme pravé parametry kopyta (robustnost a stupeň vývinu vnitřních struktur, pozn. překladatelky) a zajistíme v čase nárůst optimálního tvaru a správnou funkci kopyta bez ohledu na plemeno nebo postoj. Koňská kopyta se při tomto trimu lepší a zůstávají v dobrém stavu. Rovnoměrná tloušťka chodidla (UST = uniform sole thickness) definuje rovinu kopytního pouzdra vůči zemi. To také znamená, že chodidlo je v každém bodě spojení s kopytní stěnou stejně silné od špice k patkám. Pokud není umožněn nárůst stejnoměrné tloušťky chodidla, dochází k nepříznivým změnám (neumožněním je míněno nadměrné zasahování do zdravého funkčního chodidla při trimu / vyřezávání chodidla nebo naopak nedostatečné odstraňování staré odumřelé vrstvy chodidla, pozn. překladatelky). Moje práce ukazuje, že tyto výsledky jsou konzistentní. V tomto a dalších článcích představím sérii fotografií dokumentujících postupné fáze pitvy koňského kopyta. Toto kopyto reprezentuje tisíce nohou, které jsem doposud pitval. Slouží k ilustraci principů trimování za cílem dosažení rovnoměrné tloušťky chodidla. V tomto článku se zaměřím na patky. Zdá se, že panuje všeobecná shoda co se týče krácení kopytních stěn ve špici a ideální délky přední stěny. Názory všech se mohou mírně lišit, ale celkově dospěje skupina profesionálních podkovářů po prohlédnutí kopyta ke shodě na způsobu a rozsahu zkrácení přední stěny a na ponechané délce přední kopytní stěny. Nicméně, pokud jde o délku a krácení patek, panuje velká neshoda.
Zjistil jsem, že za účelem aplikace a spuštění účinku principu rovnoměrné tloušťky chodidla, by měly být patky (a v podstatě kopytní stěny po celém obvodu včetně rozpěrek, pozn. překladatelky) kráceny na rozhraní neživé odumřelé rohoviny chodidla a zdravé funkční rohoviny chodidla (voskové vrstvy, pozn. překladatelky) podobně jako jsou stěny běžně kráceny v oblasti přední stěny. Jednoduše řečeno, pokud ponecháte příliš dlouhé patky, už potom nezáleží na tom, jak hodně nebo málo zkrátíte přední stěnu (výsledek nebude dobrý, pozn. překladatelky). Doufejme, že následující fotografie pomohou tento princip ilustrovat.
Obr. 1. Z tohoto úhlu je obtížné vyvodit mnoho o chodidle. Zdá se, že přední stěna je prohnutá, což může naznačovat přetíženou přední stěnu. Tradičně se říká, že když je sklon nárůstu přední stěny, patek a osy prstu (kostí P1, P2, P3) paralelní, je kopyto ve správném postavení. Zdá se, že úhel nárůstu přední stěny i patek je i na tomto kopytě s osou prstu hezky v jedné linii.
Obr. 2. Vhled do kopyta díky výřezu nám odhalí přítomnost tří vrstev tkáně. Odumřelá nebo nekrotická tkáň chodidla se jeví jako bílá a křídová. Nad ní se nachází zdravá funkční rohovina chodidla, která má nažloutlou barvu a je více voskovitá. Poslední vrstva citlivého lamelárního spojení je načervenalé barvy. Zde začíná být zřejmé, že ačkoli vnější úhly se zdají být „správné“, má toto kopyto přerostlé kopytní stěny v patkách. (Pokud jsou vnější vnější úhly a parametry před trimem v pořádku, ale po trimu nikoliv, poukazuje to na skutečnost, že kopyto není zdravé a vyvinuté do svého maximálního potenciálu. Zdravé funkční kopyto má splňovat vnější parametry zejména po trimu. Pokud kopyto splňuje správné parametry pouze před trimem nebo např. pouze po ponechání vyšších kopytních stěn v patkách, jsou tyto parametry falešné. V takové situaci je potřeba dopřát koni rehabilitaci a umožnit vnitřním strukturám zmohutnět do svého maximálního potenciálu, pozn. překladatelky).
Obr. 3. Odstranění první vrstvy nekrotické tkáně odhalí vrstvu živého zdravého chodidla. Po odstranění neživé tkáně je nyní zřetelné, že kopyto má přebytečně dlouhé stěny v patkách, které se tyčí nad úroveň zdravého funkčního chodidla. Tyto přerostlé stěny v patkách výrazně mění mechaniku kopyta.
Obr. 4. Na tomto posledním snímku byly stěny zkráceny k úrovni živého chodidla tak, aby byla vidět rovnoměrně tlustá vrstva zdravého funkčního chodidla a zároveň byla na kopytě ponechána přebytečná / přerostlá hmota kopytních stěn v patkách. Nyní by mělo být zcela jasné – na rozdíl od toho, co by se mohlo zdát zpočátku zřejmé – že nadbytečná délka stěn není ve špici, ale v patkové části. Ačkoli většina obvodových kopytních stěn byla zkrácena k úrovni chodidla, rovina kopytního pouzdra zůstává vyvýšená (má nadměrný sklon vůči povrchu směrem od špice k patkám, pozn. překladatelky) kvůli přebytku stěny v oblasti patek. Pokud tato nadměrná délka stěn v patkách nebude zkrácena, váha koňského těla bude nadále neustále způsobovat nadměrný vnitřní pohyb a přetížení měkkých tkání, což bude v čase způsobovat vznik sukní a snížení klenby chodidla. V další kapitole článku budu pokračovat v rozboru tohoto kopyta a budu se zabývat deformací chodidla a poškození měkkých tkání v souvislosti s rovinou kopytního pouzdra. Ve třetí kapitole budu pokračovat v popisu patologií v souvislosti s rovinou kopytní kosti (P3).
Kapitola 2: Koně mají prospěch z ustanovení a udržování roviny rovnoměrné tloušťky chodidla
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
Toto je druhý díl ze série tří článků, které se snaží přiblížit důležitost krácení kopytních stěn na úroveň zdravé funkční roviny chodidla. Fotografie ukazují postupné odstraňování kopytního pouzdra a odhalují patologické změny, k nimž dochází, pokud nejsou kopytní stěny dlouhodobě kráceny k úrovni zdravého funkčního chodidla a není udržováno UST (mnozí profesionálové zasahují i do zdravé funkční vrstvy chodidla a narušují tak rovnoměrnou tloušťku chodidla nebo naopak nedostatečně odstraňují odumřelou rohovinu chodidla, pozn. překladatelky). Doufáme, že tato série fotografií objasní význam ustanovení a respektování rovnoměrné tloušťky chodidla. Tento článek ilustruje tři body:
– koním prospívá, když je při každém trimu nalezena a udržována rovina rovnoměrné tloušťky chodidla
– kopytní kost (P3) se uvnitř kopytního pouzdra při došlapu pohybuje a vytváří tak mírné prohýbání chodidla. Pokud jsou kopytní stěny přerostlé, chodidlo se deformuje přespříliš, protože kost P3 „hledá“ protitlak a podporu povrchu.
– pokud rovina UST není při trimu určována a udržována, kopytní pouzdro a chodidlo se deformují nadměrně a časem trvale mění tvar i samotná kopytní kost.
Obr. 1. U tohoto kopyta byly kopytní stěny zkráceny k úrovni zdravého funkčního chodidla. Ponechal jsem původní délku stěn v oblasti patek. Doufám, že je z obrázku jasné, že jsou příliš dlouhé. Všimněte si také kompresních kroužků v přední stěně kopyta. Deformace v oblasti přední stěny ukazuje zprohýbání kopytního pouzdra.
Obr. 2. Odstranil jsem část kopytního pouzdra. Všimněte si, že chodidlo má stejnoměrnou tloušťku, kromě přebytečné délky stěny v patkách, která byla ponechána pro ilustraci (pitvy mnoha profesionálů dokládají, že pokud není při trimu do zdravého funkčního chodidla paušálně zasahováno /chodidlo není uměle tvarováno, narůstá rohovina chodidla všude rovnoměrně tlustá, viz ukázka na konci článku na obrázku z disekce Paige Poss, pozn. překladatelky). Nevhodná povaha původního způsobu trimování (nedostatečné odstraňování staré hmoty chodidla a tím pádem nedostatečné krácení kopytních stěn v patkách, pozn. překladatelky) by nyní měla být zřejmá. Představte si toto kopyto při zatížení – něco bude muset pod náporem působících sil povolit. Stěny v patkách se zhroutí, nebo se chodidlo bude muset ohnout, nebo obojí. Jak kopyto zareaguje na nadměrné přetížení z důvodu přítomnost přerostlých stěn závisí na celé řadě faktorů, včetně postoje, velikosti zvířete a způsobu pohybu zvířete. Při porovnávání obr. 2 s obr. 1 by mělo být zřejmé, že prohnutí přední stěny je ve skutečnosti způsobeno nadměrnou délkou stěny v patkách. Opět si představte toto kopyto pod zátěží; při každém kroku koně se špička P3 „zasekává“ dopředu a dolů, což způsobuje zplošťování chodidla a prohýbání přední stěny. Pokud je kopyto trimováno pravidelně k úrovni zdravého funkčního chodidla a je udržováno UST a dodržovány pravidelné intervaly trimování a překování, k tvoření sukní vůbec nedochází.
Obr. 3. Tento snímek znázorňuje několik bodů. Za prvé si všimněte tvaru chodidla. V přední části je zploštění. Patkové cibule jsou také posunuty nahoru. Výsledkem je, že P3 (a váha koně, pozn. překladatelky) je v podstatě zavěšena mezi těmito dvěma body, což způsobuje nepřirozené zakřivení chodidla (a přetížení lamelárního spojení, pozn. překladatelky).
Obr. 4. Na posledním snímku je nadbytečná délka stěn v oblasti patek odstraněna. Spodní část kopytního pouzdra je nyní v jedné rovině s povrchem. Podívejte se na prostor mezi patkami a povrchem země. Můžeme vidět deformaci chodidla v patkové části. Chodidlo je v zadní části ohnuto směrem nahoru. Jednou z mnoha výhod metody UST je že deformaci chodidla lze snadno rozpoznat. Naším cílem při trimování pomocí určení roviny UST je odstranit časem deformaci chodidla. Při podkovávání takto zdeformovaného chodidla nasaďte na nohu rovnou podkovu tak, aby se patky se vznášely nad podkovou, a nechte chodidlo v klesnout k podkově. Chodidlo se k podkově velmi dobře srovná. Jak rychle, to závisí na několika faktorech, včetně vlhkosti kopyta a závažnosti deformace. Ponechte střelku bez zásahu, aby poskytovala oporu chodidlu a napomáhala prokrvení.
V příští kapitole této série budeme pokračovat v pitvě tohoto kopyta a budeme se zabývat patologií v souvislosti s rovinou kopytní kosti.
Poznámka pro čtenáře: Tato metoda funguje pro některé dobře, ale není jediným způsobem, k dosažení zdravého stavu. (Metoda funguje u většiny koní. Neprospívá pouze ve výjimečných případech, které mají svá opodstatnění jako například nedostatečně vyvinutý prstní polštář, patologie vnitřních struktur v pokročilém stadiu apod., autor se předchozím výrokem chrání, pozn. překladatelky).
Trimování k rovině zdravého funkčního chodidla a ustanovení roviny rovnoměrné tloušťky kopyta podporuje zdraví kopyt
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
V předchozích dvou kapitolách v této sérii jsme si ukázali, jak analyzovat kopyto upravené k rovině zdravého funkčního chodidla. V této kapitole ukážeme patologii v úrovni kopytní kosti, která vzniká na chodidle, když kopyto není trimováno metodou UST. Pokud je kopyto trimováno jinak než UST, bude se chodidlo a kopytní kost P3 deformovat. Chodidlo se zploští a P3 se remodeluje. Fotografie v tomto článku zdůrazňují závěrečné fáze pitvy. Kopytní kost se remodelovala a zdraví zvířete bylo kompromitováno.
Obr. 1 Na tomto snímku je zobrazeno kopyto, s odstraněnými kopytními stěnami. Oblast špičky kopytní kosti tlačí do chodidla, což způsobuje, že se chodidlo prohýbá (zplošťuje) a kopytní kost zároveň ve své přední části degeneruje. Přemýšlejte o dynamice, která způsobuje tento typ patologie. Trim kopyt s ponecháváním přerostlých kopytních stěn v patkách umísťuje kopytní kost do polohy, která způsobuje výše popsané deformace. Představte si lidské chodidlo v kovbojské botě (nebo v lodičkách na podpatku, pozn. překladatelky); zvýšená pata způsobuje tlak v přední části nohy a ovlivňuje svaly a vazy.
Obr. 2 Na tomto snímku je zobrazeno stejné kopyto více shora a přibližuje přední část kopyta. Kopytní kost se přemodelovala tak, že přední hrana kopytní kosti je ohnuta směrem nahoru. Toto prohnutí má dvě možné příčiny: nadbytek délky stěny v patkách nebo velmi strmá klenba pod palmárními výběžky nebo obojí. V obou případech aplikace metody UST do budoucna minimalizuje tuto deformaci kopytní kosti.
Obr. 3 Při pohledu dolů na proximální plochu chodidla si všimněte ztmavlé oblasti ve špici. Jedná se o pohmoždění chodidla. Klinické příznaky ukazují, že v tomto případě je přední část kopytní kosti a chodidla přetížena. Zbarvení je způsobeno vnitřním tlakem špičky kopytní kosti a poškozením nervu. Poznámka: toto pohmoždění chodidla je důsledkem pohybu P3 v kopytním pouzdře směrem dolů a nikoliv tlakem od povrchu z vnějšku.
Obr. 4 Po odstranění kůže odhalíme povrch P3 a můžeme vidět, kde se P3 zploštila, zdegenerovala a ztrácí vertikální hloubku. Všimněte si také prohnutí špičky směrem nahoru.
Tento případ je typický, ale nejedná se zatím o závažný případ deformace P3, ke kterému dochází, když kopyto není trimováno k rovině UST. Pokud je kopyto dlouhodobě trimováno tak, že není přihlíženo k rovině rovnoměrné tloušťky chodidla, síly působící na P3 způsobí časem mnohem závažnější remodelaci. Víme, že rovina kopytního pouzdra je určována trimováním k rovině rovnoměrné tloušťky chodidla (jinými slovy, rovina kopytního pouzdra je určena mírou nárůstu kopytních stěn, pozn. překladatelky), ale rovina P3 je definována úhlem chodidla vůči zemi (tj. tím jak moc a kde krátíme při trimu kopytní stěny, pozn. překladatelky). Chodidlo se přirozeně snaží být v rovině s povrchem země. Protože úhel kopytní kosti je dán úhly chodidla, bude P3 je zřídkakdy v jedné rovině s povrchem (protože kopytní stěny neustále rostou a trim probíhá mnohdy v příliš dlouhých intervalech, pozn. překladatelky). Zdraví kopyt však můžeme ovlivnit tím, že pochopíme princip určení roviny rovnoměrné tloušťky chodidla a budeme trimovat tak, že P3 a následně celý kostní sloupec je normalizován (co nejblíže fyziologickému stavu vůči povrchu, pozn. překladatelky). Jako podkováři se musíme naučit pochopit a přijmout to, co kopyto nabízí (co je pro něj fyziologické, pozn. překladatelky). Musíme se naučit pracovat v rámci nabízených parametrů fyziologie, a nesnažit se diktovat, jak si myslíme, že by ideální kopyto mělo vypadat. Je třeba se zlepšovat, rozvíjet a udržovat kopyta zdravá.
Poznámka: AFA podporuje prezentaci nových metod podkování a trimování v časopise Professional Farrier. Uveřejnění těchto článků není podporou konkrétní teorie, zároveň nepřítomnost výrazů schválení neznamená, že AFA metodu neschvaluje.
Originál článku v Aj: http://www.farrierart.com/uniform_sole_thickness.html
Ukázka rovnoměrné tloušťky chodidla u kopyta kde nebylo do chodidla zasahováno:
Deformace chodidla se může projevovat více způsoby než jen tím, který byl popsán v článku a který vidíme i na fotografii výše vpravo. Jiným případem je situace, kdy se patky začnou nedostatečných krácením podtáčet a začnou před sebou hrnout a tlačit hmotu chodidla. Dochází pak k nadměrné konkávnosti chodidla směrem dovnitř, viz kopyto vlevo na obrázku výše. Takováto deformace je velmi často k vidění zejména u zadních kopyt avšak nezřídka se vyskytuje i u předních kopyt. Mnohými podkováři a kopytáři je tento stav mylně považován za žádoucí a reprezentuje pro ně přítomnost „obloučku“ ve čtvrtích. U kopytních pouzder, která jsou narostlá do fyziologického tvaru a která nijak chodidlo nedeformují se však po trimu při postavení na rovnou plochu tento oblouček v chodidle nevyskytuje. Stěna a vnější obvod chodidla i po trimu přiléhají těsně k povrchu. Odlehčení kopytních stěn ve čtvrtích je dosahováno odlehčením kopytních stěn ve formě zkosení kopytních stěn či aplikace mustangrollu avšak nikoliv vytvářením obloučku v oblasti chodidla (pozn. překladatelky).
Více k tomuto tématu v přednášce Mika Savoldiho níže v Aj. Doporučuji shlédnout i v případě neznalosti Aj. Obrázky jsou velmi názorné a jednoduché k pochopení:
Hledání roviny zdravého funkčního chodidla je jeden ze základní principů P3Trimu viz: http://srovnejkopyta.cz/p3trim/
U koní, kteří byli dlouhodobě podkováni, měli kopyta dlouhodobě přerostlá nebo mají málo vyvinuté vnitřní struktury, není mnohdy možné kopytní stěny v patkách razantně během prvního rehabilitačního trimu zkrátit k úrovni zdravého chodidla, protože by byli velmi citliví. U těchto koní je třeba kopytní stěny krátit postupně a sledovat úroveň komfortu koně. Zkrácení kopytních stěn k úrovni chodidla je výhledový cíl (pozn. překladatelky).
Charakteristika: 14ti letý křížený valach, vysoký 148 cm. Matka z poloviny arab a z poloviny ČT, otec ČT.
Způsob chovu a krmení: u předchozího majitele žil na pastvině a jezdecky byl využíván vždy jen pár měsíců na natáčení filmu a pak se vrátil zpět na pastvinu. Podkovy míval klasické kovové, vždy na sezónu, v zimě byl bez podkov. Strouhaný byl také klasicky, s ořezanou střelkou. Když si ho současní majitelé před 4mi roky pořídili, jezdili „klasický“ jezdecký styl a krmili obyčejnými granulemi. Kovaný byl, vzhledem k terénu, trvale, stejným podkovářem jako u původního majitele. Před rokem a půl změnili současní majitelé stáj, jezdecký styl (pracují podle Péti Beránkové, což je hodně do uvolnění a o jemném a měkkém kontaktu) a souběžně přestali kovat. Valach byl po dobu pořizování fotodokumentace strouhaný každé 4 týdny metodou P3Trim a kůň je spokojený a v pohodě i bez podkov. Cca dva a půl roku je koník krmen müsli od Fitminu, 3 roky vitamíny (Reformin) od Höveleru a slámovou řezankou, asi rok. Co se zdraví týče, má jen lehké artrózy ve hleznech odpovídající jeho věku.
Stav kopyt k 25.9.2021: kopytní rohovina byla nekvalitní, kopytní pouzdra u předních kopyt těsná, zdeformovaná s plochým chodidlem. Zadní kopyta měla nízkou patkovou část a trochu těsné patky.
Charakteristika: valach Quarter horse 11 let
Způsob chovu: pastevní ústájení 24/7 s dalšími koňmi. Od listopadu do března zimní paddock cca 3000 m2.
Způsob využití: rekreační ježdění
Stav kopyt k 27.5.2021: kopyta měla vypouklou přední stěnu a velmi nízké podtočené těsné patky. U zadních kopyt valach přetěžoval vnější stěny a kopyta působila dojmem, že se vyklápí ven. Stav zadních kopyt velmi ovlivňoval postoj koně. Kůň stál často s kopyty blízko u sebe a podkročený. Podkovář doporučoval koně podkovat s vysvětlením, že pomocí dvou překování by valachovi zadní kopyta srovnal. Majitelka preferovala rehabilitaci naboso.
Fotky lze zvětšit otevřením v samostatném okně.
Stav kopyt k 12.9.2022: za rok a půl narostlo nové kopytní pouzdra, která jsou nyní zejména u předních nohou blízko fyziologickému tvaru. Zadní části kopyta výrazně zmohutněla a patky pokračují v dekontrakci. Valach se pohybuje velmi dobře. Zlepšil se celý postoj koně.
Napsala Šárka Prokůpková
Pokud se bavíme o rentgenových snímcích kopyt, kdy posuzujeme naklonění roviny kopytní kosti vůči zemi z pohledu ze strany, používá se u předních kopyt pojem palmární úhel a u zadních kopyt plantární úhel. Když se špička kopytní kosti v kopytním pouzdře nachází výš než zadní výběžky kopytní kosti, je to označováno u předních kopyt jako negativní palmární úhel a u zadních kopyt negativní plantární úhel (dále jen NPU). Kopyto s uložením kopytní kosti v poloze NPU lze často spolehlivě rozpoznat podle tvaru kopytního pouzdra při pohledu ze strany. Kopyto má výrazný kontrast v délce přední stěny a patek. Patky bývají podtočené a přední stěna vyboulená. Patkové cibule zdají se být příliš blízko země. Linie korunky od přední stěny směrem k patkám prudce klesá.
Ukázka (fotky lze zvětšit jejich otevřením v novém okně):
Uložení kopytní kosti v pozici NPU má závažný vliv na postoj koně a je spojován se vznikem podotrochlózy. Ke spodní části kopytní kosti se totiž upíná šlacha hlubokého ohybače a změnou polohy kopytní kosti do NPU se zvyšuje napětí této šlachy, což má vliv na kost střelkovou, která slouží jako podložka šlachy hlubokého ohybače. Místo, aby se v klidovém postoji tonus šlachy vrátil do fyziologického napětí, zvýšené napětí trvá i když kůň pouze stojí. Zvýšeným třením v oblasti střelkové kosti vzniká teplo a následně zánět okolních tkání. NPU se častěji vyskytuje u zadních kopyt, kdy způsobuje bolesti zad a hýžďových svalů. Tento postoj se velmi nezřídka vyskytuje u dostihových koní a jeho dopady pro koňské tělo jsou bohužel často přehlíženy.
Mnohé podkovářské zdroje hovoří o kopytech s NPU jako o kopytech výrazně ostroúhlých a vyskytuje se přesvědčení, že takováto kopyta nelze napravit. Převládá obava, že při snaze o nápravu zvýšením patek se kopytní kost svou zadní částí propadne do kopytního pouzdra a dojde k ještě závažnějším deformacím a následkům.
Domnívám se, že zde dochází k nepochopení funkce a významu zapojení měkkých struktur zadní části kopyta do nesení váhy koně. Dále o opomenutí schopnosti chodidla dorůst a pokrýt spodní část kopytní kosti rovnoměrnou vrstvou dostatečně tlustého chodidla v návaznost na stimulaci povrchem při dostatečném pohybu. Nové výzkumy i praxe zároveň ukazují, že při dostatečném opakovaném odlehčení kopytních stěn začnou stěny narůstat ve fyziologickém tvaru. Navýšení patek je tedy možné, avšak zásadní je, jak je toho docíleno. Navýšení nelze dosáhnout ponecháním přerostlých kopytních stěn v patkách. Jinak řečeno tohoto navýšení nelze dosáhnout ponecháním kopytních stěn v patkách nad úrovní chodidla o více než 2-3 mm. Kopytní stěny v patkách je potřeba udržovat v takové výšce, aby mohly být střelka a chodidlo v maximálně možném kontaktu se zemí. Z počátku je většinou nutné ponechat kopytní stěny v patkách pár milimetrů nad úrovní chodidla kvůli komfortu koně, prevenci prolomení osy prstu příliš dozadu a umožnění adaptace na větší kontakt s povrchem. Později se osvědčuje kopytní stěny v patkách krátit k úrovni chodidla, dle klasických principů P3Trimu. Pokud se u kopyta zároveň vyskytuje propad zadní části kopyta (caudal failure), je vhodné nechat střelku vyčnívat 1-2 mm nad patky, což podpoří návrat měkkých struktur zadní části kopyta do fyziologické pozice. Dlouhodobou stimulací střelky a chodidla začne hmota střelky a chodidla dorůstat a společně s kopytními stěnami narůstajícími pod více fyziologickým úhlem se zvedne i celá patková část kopyta.
Jak konkrétně tedy uložení kopytní kosti s NPU zvrátit?
Na RTG snímcích koní s diagnostikovaným NPU jsem vypozorovala, že velmi často je v takovém případě v přední části kopyta silnější vrstva chodidlové rohoviny a rohoviny kopytní stěny špice, které lze odebrat tak, aby se kopyto během jedné úpravy překlopilo více na předek. Důvodem neúspěchu nápravy tvaru kopyt s NPU bývá většinou skutečnost, že tvar kopyta s dlouhou přední stěnou (do které tlačí zespodu povrch) nutí koně přenášet více váhy na patky a patky přetěžovat. Patky se permanentně podtáčí, nadměrně obrušují a jelikož jsou intervaly úpravy kopyt běžně delší 4 než týdny, je to začarovaný kruh, ze kterého zdá se není výstupu. Nehledě na skutečnost, že střelka je často příliš ořezávána nebo atrofovaná a není jí umožněno aby se dotýkala země, pomohla také nést část váhy koně a podepřela zadní část kopyta.
Klíčem k úspěchu rehabilitace kopyta s NPU je sousled několika kroků z nichž jeden je jednorázový / dočasný a ostatní jsou pravidelné / opakující se.
1) umožnit střelce a chodidlu v patkách kontakt se zemí (pravidelný /opakující se úkon). Střelka může v případě výskytu zhroucení zadní části kopyta bezpečně převyšovat patky o 1-2 mm.
2) Oproti jednomu z principů P3Trimu, je třeba odebrat ve špici několik milimetrů chodidla, které se v tu chvíli jeví jako zdravé funkční chodidlo (jednorázový / dočasný úkon). V ideální situaci je dobré pořídit rentgenové snímky pro ověření, kolik milimetrů hmoty lze bezpečně odebrat. Většinou se jedná o 1 – 3 mm. V případech, kdy rentgenové snímky nejsou k dispozici se lze řídit mírou konkávnosti chodidla. Kopyta s NPU mívají velmi často nepřirozeně velkou „misku“. Z disekcí kopyt je známo, že kopyto, které není ve fyziologickém tvaru nemá dostatečně tlusté chodidlo a pokud má tedy velkou konkávnost ukazuje to právě na nerovnováhu v rozvrstvení chodidla po spodní ploše kopytní kosti. Takovou konkávnost označuji jako falešnou. Podle závažnosti stavu kopyt je potřeba chodidlo odebrat někdy jen jednou, někdy opakovaně. Ne však při každém trimu. Je vždy nutné ponechat koni v přední části dostatek hmoty pro komfortní pohyb a chodidlo odebrat znovu pouze v případě, že se tvar kopytního pouzdra nelepší.
3) Od čtvrtí ke špici v rozsahu 9-15 hod je třeba kopytní stěny zkrátit k úrovni chodidla a kopytní stěnu zkosit pod úhlem cca 45 stupňů (dlouhodobý / opakující se úkon). Ve čtvrtích ponecháme vedle bílé čáry 2 -3 mm z celkové šířky kopytní stěny a směrem ke špici zkosení plynule přibližujeme k bílé čáře až se v rozsahu 11 – 13 hod dostaneme k bílé čáře. V patkách zkosení neprovádíme, stejně jako u klasického postupu P3Trimu (co největší plocha v patkách pomáhá rozkládat a nést váhu koně při došlapu).
Zkosení je zpočátku dobré obnovovat každé cca 2 až 3 týdny. Později stačí 4 týdny. Je potřeba tvar kopyta sledovat a podle toho frekvenci úpravy přizpůsobit. Během prvních 2 měsíců by přední stěna v rozsahu 11 -13 hod nikdy neměla dorůst celou svou šířkou až k zemi. Docházelo by opět k pákovému efektu jako ve výchozím stavu a znovu by to podpořilo přenášení váhy na patky, jejich přetěžování a návrat do původního nežádoucího stavu. V momentě kdy se tvar kopyta začne blížit fyziologickému lze již aplikovat klasický P3Trim či jiný trim, který zajišťuje nárůst kopytního pouzdra do fyziologického tvaru v návaznost na způsob chovu koně a množství denního pohybu.
Ukázka překlopení kopyta během jedné úpravy:
Žádný kůň se s NPU nerodí a nejlepší je takovému stavu včas předejít. NPU vzniká nedostatečnou stimulací chodidla a střelky a nevhodnou úpravou kopyt v ranném věku koně. U dostihových koní je vznik NPU spojen také s ranným podkováním (dostihoví koně jsou kovaní již před druhým rokem života, přitom kopyta se vyvíjí až do 5 let koně). Pokud má kůň NPU již delší dobu, může mít tendenci se vracet a to zejména u koní, kteří jsou v současné době často šlechtěni tak, že mají v poměru k tělu malá kopyta (např. Quarter horse, Appaloosa, Paint horse). Kopyta s dispozicemi k NPU vyžadují více pozornosti, avšak výsledek je velmi uspokojivý. Nápravu NPU vždy doporučuji kombinovat s chiropraktickým či fyzioterapeutickým ošetřením.
Tento postup doporučuji provádět pouze osobami, které mají dlouhodobé zkušenosti s úpravou kopyt a jsou dobře seznámeni s anatomií kopyt.
Výsledky:
Užitečné odkazy:
Důsledky negativního NPU: https://www.theequinedocumentalist.com/post/palmar-angles
Nejčastější patologie u ex-dostihových koní:
Zmonitorovaný proces nápravy kopyta s NPU:
http://srovnejkopyta.cz/2021/08/dostihova-kobylka-s-high-low-syndromem/
Charakteristika: 7 letý valach plemene Hafling, trpí na mírnou letní vyrážku
Způsob chovu: přes noc box, přes den pastva.
Využití: vyjížďky do přírody, lehká jízdárenská práce, rodinný kůň
Historie a stav kopyt k 16.4.2022: u chovatele do 2 a půl let chován na pastvinách se stádem. Poté si ho koupila jeho bývalá majitelka, která se snažila zlepšit stav jeho kopyt, což se nepodařilo. Špalková kopyta má podle informací od původních majitelů celý život a měl je i otec valacha (pokud má kůň špalková kopyta u obou předních nohou, častou příčinou je rychlejší růst kostí oproti rychlosti růstu šlach u hříbat po narození. Důležité je hříbata nepřekrmovat, což situaci ještě zhoršuje). Současná majitelka koně zakoupila v roce 2019 s kopyty ve špatném stavu. Z počátku strouhal podkovář, který jezdil do stáje, kde byl koník ustájen. Ze začátku to nebylo tak hrozné, ale postupem času se práce odváděná kovářem zhoršovala. V červenci 2021 majitelka našla nového podkováře a nechala udělat rtg snímky. Kůň tou dobou pokulhával a nechtěl dobrovolně běhat. Majitelka stáje říkala, že vždy při vyvádění z boxu byl ztuhlý a musel se „rozchodit“. Nový podkovář zvolil postup spočívající v razantním zkrácení patek a následném podkování s přizvednutím patkové části. Koně se špalkovými kopyty po razantním zkrácení patek často stojí „na špičkách“, protože zkrácená šlacha drží patky přizvednuté. Podkování s přizvednutými zkrácenými patkami zajistí, že patky jsou zkráceny do fyziologické výšky a kůň zároveň zatěžuje kopyto rovnoměrně, nikoliv jen přes špici. Při dalším překování za cca 5 týdnů byl valach již nakován na klasické podkovy bez umělého přizvednutí zkrácených patek. Majitelka si nepamatuje, zda valach nějakou dobu patky přizvedával či nikoliv. V tomto období to byla velká zátěž pro šlachu, takže kůň byl 2 měsíce jen v boxe a chodil pouze na procházky (ne moc dlouhé a rovný povrch). Proces nápravy tímto způsobem se vyvíjel úspěšně. Kůň však trpěl silnou separační fobií a dodnes je o samotě ve stáji neklidný. Po cca 2,5 měsících musela být spolupráce s podkovářem s důvodů nesouvisejícími s kopyty ukončena a majitelka nemohla najít náhradu. Kopyta valacha se bohužel vrátila do původního stavu, který můžete vidět na fotkách níže.
16.4.2022 byla kopyta podle slov majitelky v o něco horším stavu než v červenci 2021. Od 16.4.2022 aplikován P3Trim každé 4 týdny s malou meziúpravou každých 14 dní. Důvodem meziúpravy je udržení patek ve stavu blízkém po trimu. Při prvním P3 trimu nebyly patky zkráceny k úrovni zdravého chodidla, ale byl zvolen rozumný kompromis tak, aby bylo odstraněno dostatečné množství přerostlé rohoviny a střelka byla po trimu v kontaktu se zemí.
Stav kopyt k 8.8.2022: přední stěna u LP narostla rovná, bez prohnutí. U PP se nadále vyskytuje malé prohnutí, které by mělo časem vymizet. Kopytní stěny se již skoro nevylamují, kopyta jsou po trimu rovnoměrně zatížena a mají tvar blízký fyziologickému. Dá se předpokládat, že kopytní kost svírá se zemí více fyziologický palmární úhel. Valach se po celou dobu pohybuje dobře a má chuť k pohybu. Majitelka od srpna 2022 začíná na koni jezdit postupně v kroku a později i v klusu. Cval prozatím není z důvodu velkého zatížení na šlach doporučen. Valach je momentálně více citlivý při chůzi po kamenech. V chodidlové ploše je doposud zadržené staré chodidlo a koník v posledních letech nedostatečně stimuloval své pravé funkční chodidlo. Chvíli potrvá, než se nové stimulaci přizpůsobí.
Více o příčinách vzniku špalkových kopyt: http://srovnejkopyta.cz/kratky-vhled-na-vznik-a-moznosti-napravy-spalkoveho-kopyta/
Charakteristika: kobylka 18 let, kříženec quarter horse, arab a mongolský kůň
Způsob chovu: pobyt ve stádě, pastevní chov 24/7 s přístřeškem, od podzimu do jara seno
Využití: občasné rekreační ježdění, do budoucna výuka jízdy na koni pro děti
Stav kopyt duben 2021: původní majitel choval kobylku s krávami a trim kopyt probíhal cca 2 x za rok. Kopyta jsou dlouhodobě přerostlá. Přesto, že má kobylka sklony k obezitě, má tučný hřeben krku a občas se na kopytech dělají metabolické kroužky, nezpůsobuje tento stav u kobylky schvácení kopyt. Kopyta mají velmi tlusté kopytní stěny. Střelka je zakrnělá z důvodu nedostatku kontaktu s povrchem. Na přední stěně levého předního kopyta výrazná prasklina. Kobylka často zakopává. Započata aplikace P3Trimu každé 4 týdny.
Příspěvek monitoruje levou přední a levou zadní.
Stav kopyt červen 2022: kopytní pouzdro narostlo více přilehle ke kopytní kosti a vnitřním strukturám. Prasklina postupně odrůstá a zaceluje se. Střelka se dotýká země a dostává řádnou stimulaci, je mohutnější. Kobylka se pohybuje velmi dobře.
Pro časopis GRANDPRIX napsal JULIEN EPAILLARD
Julien Epaillard je francouzským parkurovým jezdcem a členem francouzského týmu CSO. S jízdou na koni začal, když byl velmi mladý. Rodiče ho trénovali od dětství v jejich jezdeckém centru v Cherbourgu v Normandii a rychle se vyšplhal mezi nejlepší jezdce světa. V posledních třech letech závodí se svými koňmi naboso a své zkušenosti popisuje v článku pro časopis GRANDPRIX v květnu 2022.
Před třemi lety jsem se, po vzoru mého kamaráda Michaela Hecarta, rozhodl zout všechny mé koně z podkov. Nejdříve jsme vypadali trochu jako blázni. K přechodu na boso se připojili i další dva jezdci, kteří v současné době dominují v nejvyšších parkurových soutěžích Longiness, švéd Peder Fredericson a Henrik von Eckermann, což jsou korunovaní šampioni z olympijského týmu z letních Olympijských her z Tokya. Myslím, že jejich úspěch je pro mnoho lidí podnětem k zamyšlení. Zutí koní z podkov není jednoduchá záležitost. Vyžaduje to promyšlený proces. Po zutí z podkov je potřeba na kopytech odvést spoustu práce a výsledek se nedostaví přes noc. Pro koně, který nosil podkovy celý život, je to obrovská změna, která vyžaduje pozornost a péči. Doba a průběh adaptace závisí na konkrétním případu. Koni Usual Suspect d´Auge adaptace trvala 6 měsíců. Jelikož to je kůň z našeho rodinného chovu, neváhal jsem investovat tento čas, protože jsem věděl, že to přispěje k prodloužení jeho sportovní kariéry.
Kůň je, jako kopytník, podkováván staletí. Náš tým je přesvědčen, že kůň byl měl chodit přímo po chodidle. Chodidlo má svou funkci; pokud má kůň střelku a patkové cibule, znamená to, že jsou k něčemu určené! Pomocí našeho přístupu se snažíme obnovit přirozenou funkci kopyta a při každém trimu přerušujeme kontakt kopytních stěn se zemí. Po třech letech zkušeností vidím, že jen málokdy potřebují naši koně zaléčit klouby a šlachy, ačkoli v minulosti museli injekčně dostávat léky každé dva měsíce. Během minulého roku se v celém týmu vyskytly pouze tři situace, kdy bylo potřeba některého koně zaléčit. Za podmínky, že máte kopyta koně pod dohledem, můžete úspěšně udržovat a využívat koně bosého. Klouby a šlachy méně trpí. Například kůň Safari d´Auge vždy trpěl pohybovými problémy. Dnes je mu šestnáct let a i nadále skáče s chutí a talentem, což by nebylo možné, pokud by zůstal podkovaný.
V naší stáji Haras de la Bosquetterie jsou koně trimování kompetentními profesionály každých 14 dní. Netvrdím, že ostatní podkováři jsou nekompetentní, ale přístup, který používáme vyžaduje jinou formu vzdělání a jiný přístup. Ve skutečnosti i další podkováři v mém okolí se o metodu bosého trimu zajímají a má podiatrička je vyučením také podkovářka. Myslím však, že je důležité, aby došlo v této profesi k přehodnocení přístupů.
Když pozorujeme během závodů naše koně, všímáme si, že na kamenech se pohybují s větší opatrností než okovaní koně. Když jedu na svém koni po cestách ze stáje na jízdárnu, často mě předjedou jiní jezdci, ale na dráze je velmi rychle dojedu (směje se).
Myslím, že pro jízdu naboso po travnatých površích se také brzy najde řešení. Závodění na bosých koních je v ranném stádiu, ale výzkum pokračuje docela rychle, hlavně co se týče materiálů. Často si povídáme s Pederem Fredericsonem a Henrikem von Eckermannem, a také s Conor Swailem, který je na páté příčce ve světovém žebříčku a hodně vyhrává v Severní Americe. Nejsem zastánce názoru, aby se přestalo závodit na trávě, naopak. Mnoho legendárních závodů, ve kterých má náš sport kořeny, se konalo právě na travnatém povrchu, jako například CSIO5 v La Baule, Aix-la-Chapelle a Římě nebo CS15 v Dinardu a Madridu. Myslím, že tato tradice by v těchto závodech měla být zachována. Nicméně připevňovat na kopyta koní, kteří skáčou překážky o výšce 1,60 m, kus železa, považuji v těchto dnech za úplně zastaralý přístup. Celý jezdecký průmysl se musí o problematiku kopyt zajímat, včetně podkovářů, kteří se nemusí obávat o svá zaměstnání. Jde tu o zdraví koní. Zvířat, která milujeme.
časopis GRANDPRIX
Juline Epaillard popisuje trim ve videu (francouzsky). Prosím případné kopytní nadšence se znalostmi francouzštiny o sdílení překladu v písemné formě:
Překlad slov Juliena ve videu do ČJ: Zdravím všechny. Kontaktujte mě s dotazy, zvláště ti, kteří se do sundání podkov chcete pustit. Vím, že je spousta odmítačů, kteří tvrdí, že koně potřebují být nakovaní, aby byl dodržen správný průběh osy prstu a zaúhlení kopyt. Ale my si myslíme, že kůň se má stavět především na celé chodidlo. Používáme speciální metodu strouhání, na které však není nic mimořádného.
Máme tu kobylku, která nebyla delší dobu strouhána a je čas ji znovu vystrouhat. Ukážu vám, jak to dělám. Máme velmi dobré výsledky. Koně jsou všichni v pořádku, pár koní na závody ještě stále koveme, ale většina je bez podkov.
Vidíte silnou vnější stěnu. Já začínám odstraněním rozpěrek. Odstraním rozpěrky směrem k patkám přímou linií. Potom odstraním všechno co je přerostlé po obvodu kopyta. Odstraníme všechno kam podkovář dává hřebíky. Jestliže máte závody na trávě, musíte stěnu nechat dorůst, abyste mohli koně nakovat. Stěny zkosím pod úhlem 45 stupňů… je vidět, že nejsem podkovář, ale dělám to tak, aby koni bylo dobře. Je to už rok, co nekovu a mám úžasné výsledky. Začal jsem s jedním kulhajícím koněm, kdy veterinář už nevěděl, jak mu pomoci. Dnes kůň už nekulhá a opět závodí.
A aby mohl kůň došlápnout na celé chodidlo, zkosím stěnu pod úhlem 45 stupňů, a nechci aby patky zůstaly po odstranění rozpěrek přerostlé na vnější straně, tady zkosíme přibližně pod úhlem 30 stupňů. V porovnání s okovaným koněm je v patkách daleko větší laterální pohyb a klouby budou mnohem méně trpět. Zkosenou stěnu po obvodu zahladím. Někteří koně mají potíže celý život, protože zatěžují primárně kopytní stěny. Někteří sundání podkov snesou dobře, ale poté se to zhorší. Někteří mají na začátku problémy a pak se to zlepší. Vždy můžeme mít mnoho pochybností, ale 100% koní je na tom po sundání podkov zdravotně lépe.
Za překlad děkuji paní MUDr. Zuzaně Glezgové
Zdroj článku v anglickém jazyce: Katie Pontone a Holly Coetze
Charakteristika: valach, Slovenský teplokrevník, 5 let
Způsob chovu: pastevní ustájení 24/7 s dalšími koňmi, krmen celoročně senem plus malé množství pastvy.
Způsob využití: rekreační ježdění, práce na jízdárně, rodinný kůň
Stav kopyt červen 2021: kůň byl poslední cca dva roky podkovaný na přední kopyta. Majitelka se rozhodla na doporučení trenérky koně zout. Přední i zadní kopytní pouzdra měla nefyziologicky dlouhé špice a podtočené patky, sukně a malé praskliny. Rentgenové snímky nebyly k dispozici, avšak ze zkušenosti na základě srovnání rentgenových snímků a fotografií kopyt jiných koní lze podle tvaru kopytního pouzdra odhadnout, že kopytní kosti byly v kopytních pouzdrech uloženy v pozici s mírným negativním palmárním / plantárním úhlem.
Příspěvek monitoruje levé přední a levé zadní kopyto. Pro úpravu kopyt byl na základě doporučení trenérky zvolen P3Trim každé 4 týdny.
Fotodokumentace levé zadní
Stav kopyt březen 2022: po 9 měsících je tvar kopyt blízký fyziologickému. Z tvaru kopytního pouzdra lze odhadnout, že kopytní kosti již nejsou vůči zemskému povrchu uloženy v kopytních pouzdrech v pozici s negativním palmárním /plantárním úhlem. Střelky zatím nejsou při pohledu od patek vyvinuté do své maximální výšky, ale valachovi to nečiní při pohybu potíže. Pohybuje se dobře po všech površích.
U kopyt, která mají tvar dlouhá špice, nízké podtočené patky a uložení kosti s negativním palmárním / plantárním úhlem pomáhá pro zvrácení tohoto stavu během několika trimů opakovaně odříznout část chodidla ve špici. Velmi často se pod špicí nachází nadměrná vrstva naakumulovaného chodidla. Odříznutím 1 – 3 mm chodidla (nejlépe s pomocí rtg), překlopíme kopyto více na předek a tím zároveň rychle zlepšíme palmární / plantární úhel kopytní kosti i průběh osy prstu. Odlehčí se tím patky, které jsou často u takovýchto kopyt nadměrně opotřebovávány a majitel má dojem, že „nerostou“. Více zde v odkaze: http://srovnejkopyta.cz/2022/08/jak-na-negativni-palmarni-a-plantarni-uhel/
Stav duben 2022: u kopyt probíhá druhá fáze přeúhlení. Všimněte si dalšího odrůstajícího zlomu.
Bližší pohled na potenciální důsledky dlouhé špice a podtočených patek
Kopytní pouzdro s dlouhou špicí a podtočenými patkami způsobuje, že i ostatní kopytní struktury (střelka, prstní polštář, šlachy, nervy, cévy) se musí tomuto stavu přizpůsobit. Mění se rozložení váhy při došlapu, často i způsob došlapu (místo došlapu od patek kůň došlapuje na plocho či od špic), tonus šlachy hlubokého ohybače a zhoršuje se schopnost kopyta efektivně rozptylovat nárazy. Pokud je kopytní kost v pozici negativní palmární / plantární úhel, výběžky zadní části kopytní kosti se nachází příliš blízko k zemi. Když má kůň od ranného věku málo pohybu, nevyvine se mu objemný a tuhý prstní polštář, a je tak velmi znevýhodněn, protože šlacha hlubokého ohybače i ostatní struktury jsou pak nedostatečně chráněny před nárazy a snadno dochází k zánětům a defektům okolních tkání. Mnohdy dochází ke kontrakci patek. Při kontrakci patek se zadní části střelky a prstního polštáře (frog curtain) postupně vmačkávají dovnitř kopyta, zvyšuje se tlak na vnitřní měkké struktury a vzniká zánět, který má později vliv i na střelkovou kost.
Degradace či zánět měkkých tkání nejsou viditelné na rtg snímcích, ale mohou koni přinášet diskomfort a bolest. Pokud kůň kulhá či jinak projevuje diskomfort v zadní části kopyta, ale rtg snímek neukazuje změny na střelkové kosti, bývá toto označováno jako bolest v podotrochleární oblasti (navikulární syndrom). Pokud nález na střelkové kosti na rtg snímcích vidět je, bývá tento stav označován jako podotrochlóza, která je odstupňována škálou 1 – 4 podle závažnosti nálezu. Často se vyskytují koně, kteří nález na střelkové kosti mají, avšak chodí dobře. Jiní koně kulhají a nález nemají. Výzkum podotrochlózy a příčin jejího vzniku nadále probíhá. Ve hře je kombinace mnoha faktorů. Výzkumy Dr. Rooneyho ukázali, že poškození střelkové kosti vždy předchází zánět a poškození okolních měkkých tkání a došlapování od špic.
Více informací o tomto tématu v originále v Aj zde: https://www.hoofrehab.com/NavicularSyndrome.html
V Čj pak zde: https://www.mustang-trim.cz/l/podotrochloza/
Mnoho profesionálu se shoduje na skutečnosti, že podotrochlóza je nemoc, které se dá předcházet prevencí, do které spadají: dostatek pohybu od ranného věku koně na různých površích, pravidelná kontrola stavu a tvaru kopyt, zajištění úpravy kopyt, která udržuje kopyta a vnitřní struktury ve fyziologickém stavu či ve stavu blízkém fyziologickému.
O úspěšné nápravě kopyt se závažným stupněm podotrochlózy zde v článku Policejní koně naboso: http://srovnejkopyta.cz/2019/12/policejni-kone-na-boso/
