Napsala Šárka Prokůpková
Pokud se bavíme o rentgenových snímcích kopyt, kdy posuzujeme naklonění roviny kopytní kosti vůči zemi z pohledu ze strany, používá se u předních kopyt pojem palmární úhel a u zadních kopyt plantární úhel. Když se špička kopytní kosti v kopytním pouzdře nachází výš než zadní výběžky kopytní kosti, je to označováno u předních kopyt jako negativní palmární úhel a u zadních kopyt negativní plantární úhel (dále jen NPU). Kopyto s uložením kopytní kosti v poloze NPU lze často spolehlivě rozpoznat podle tvaru kopytního pouzdra při pohledu ze strany. Kopyto má výrazný kontrast v délce přední stěny a patek. Patky bývají podtočené a přední stěna vyboulená. Patkové cibule zdají se být příliš blízko země. Linie korunky od přední stěny směrem k patkám prudce klesá.
Ukázka (fotky lze zvětšit jejich otevřením v novém okně):
Uložení kopytní kosti v pozici NPU má závažný vliv na postoj koně a je spojován se vznikem podotrochlózy. Ke spodní části kopytní kosti se totiž upíná šlacha hlubokého ohybače a změnou polohy kopytní kosti do NPU se zvyšuje napětí této šlachy, což má vliv na kost střelkovou, která slouží jako podložka šlachy hlubokého ohybače. Místo, aby se v klidovém postoji tonus šlachy vrátil do fyziologického napětí, zvýšené napětí trvá i když kůň pouze stojí. Zvýšeným třením v oblasti střelkové kosti vzniká teplo a následně zánět okolních tkání. NPU se častěji vyskytuje u zadních kopyt, kdy způsobuje bolesti zad a hýžďových svalů. Tento postoj se velmi nezřídka vyskytuje u dostihových koní a jeho dopady pro koňské tělo jsou bohužel často přehlíženy.
Mnohé podkovářské zdroje hovoří o kopytech s NPU jako o kopytech výrazně ostroúhlých a vyskytuje se přesvědčení, že takováto kopyta nelze napravit. Převládá obava, že při snaze o nápravu zvýšením patek se kopytní kost svou zadní částí propadne do kopytního pouzdra a dojde k ještě závažnějším deformacím a následkům.
Domnívám se, že zde dochází k nepochopení funkce a významu zapojení měkkých struktur zadní části kopyta do nesení váhy koně. Dále o opomenutí schopnosti chodidla dorůst a pokrýt spodní část kopytní kosti rovnoměrnou vrstvou dostatečně tlustého chodidla v návaznost na stimulaci povrchem při dostatečném pohybu. Nové výzkumy i praxe zároveň ukazují, že při dostatečném opakovaném odlehčení kopytních stěn začnou stěny narůstat ve fyziologickém tvaru. Navýšení patek je tedy možné, avšak zásadní je, jak je toho docíleno. Navýšení nelze dosáhnout ponecháním přerostlých kopytních stěn v patkách. Jinak řečeno tohoto navýšení nelze dosáhnout ponecháním kopytních stěn v patkách nad úrovní chodidla o více než 2-3 mm. Kopytní stěny v patkách je potřeba udržovat v takové výšce, aby mohly být střelka a chodidlo v maximálně možném kontaktu se zemí. Z počátku je většinou nutné ponechat kopytní stěny v patkách pár milimetrů nad úrovní chodidla kvůli komfortu koně, prevenci prolomení osy prstu příliš dozadu a umožnění adaptace na větší kontakt s povrchem. Později se osvědčuje kopytní stěny v patkách krátit k úrovni chodidla, dle klasických principů P3Trimu. Pokud se u kopyta zároveň vyskytuje propad zadní části kopyta (caudal failure), je vhodné nechat střelku vyčnívat 1-2 mm nad patky, což podpoří návrat měkkých struktur zadní části kopyta do fyziologické pozice. Dlouhodobou stimulací střelky a chodidla začne hmota střelky a chodidla dorůstat a společně s kopytními stěnami narůstajícími pod více fyziologickým úhlem se zvedne i celá patková část kopyta.
Jak konkrétně tedy uložení kopytní kosti s NPU zvrátit?
Na RTG snímcích koní s diagnostikovaným NPU jsem vypozorovala, že velmi často je v takovém případě v přední části kopyta silnější vrstva chodidlové rohoviny a rohoviny kopytní stěny špice, které lze odebrat tak, aby se kopyto během jedné úpravy překlopilo více na předek. Důvodem neúspěchu nápravy tvaru kopyt s NPU bývá většinou skutečnost, že tvar kopyta s dlouhou přední stěnou (do které tlačí zespodu povrch) nutí koně přenášet více váhy na patky a patky přetěžovat. Patky se permanentně podtáčí, nadměrně obrušují a jelikož jsou intervaly úpravy kopyt běžně delší 4 než týdny, je to začarovaný kruh, ze kterého zdá se není výstupu. Nehledě na skutečnost, že střelka je často příliš ořezávána nebo atrofovaná a není jí umožněno aby se dotýkala země, pomohla také nést část váhy koně a podepřela zadní část kopyta.
Klíčem k úspěchu rehabilitace kopyta s NPU je sousled několika kroků z nichž jeden je jednorázový / dočasný a ostatní jsou pravidelné / opakující se.
1) umožnit střelce a chodidlu v patkách kontakt se zemí (pravidelný /opakující se úkon). Střelka může v případě výskytu zhroucení zadní části kopyta bezpečně převyšovat patky o 1-2 mm.
2) Oproti jednomu z principů P3Trimu, je třeba odebrat ve špici několik milimetrů chodidla, které se v tu chvíli jeví jako zdravé funkční chodidlo (jednorázový / dočasný úkon). V ideální situaci je dobré pořídit rentgenové snímky pro ověření, kolik milimetrů hmoty lze bezpečně odebrat. Většinou se jedná o 1 – 3 mm. V případech, kdy rentgenové snímky nejsou k dispozici se lze řídit mírou konkávnosti chodidla. Kopyta s NPU mívají velmi často nepřirozeně velkou „misku“. Z disekcí kopyt je známo, že kopyto, které není ve fyziologickém tvaru nemá dostatečně tlusté chodidlo a pokud má tedy velkou konkávnost ukazuje to právě na nerovnováhu v rozvrstvení chodidla po spodní ploše kopytní kosti. Takovou konkávnost označuji jako falešnou. Podle závažnosti stavu kopyt je potřeba chodidlo odebrat někdy jen jednou, někdy opakovaně. Ne však při každém trimu. Je vždy nutné ponechat koni v přední části dostatek hmoty pro komfortní pohyb a chodidlo odebrat znovu pouze v případě, že se tvar kopytního pouzdra nelepší.
3) Od čtvrtí ke špici v rozsahu 9-15 hod je třeba kopytní stěny zkrátit k úrovni chodidla a kopytní stěnu zkosit pod úhlem cca 45 stupňů (dlouhodobý / opakující se úkon). Ve čtvrtích ponecháme vedle bílé čáry 2 -3 mm z celkové šířky kopytní stěny a směrem ke špici zkosení plynule přibližujeme k bílé čáře až se v rozsahu 11 – 13 hod dostaneme k bílé čáře. V patkách zkosení neprovádíme, stejně jako u klasického postupu P3Trimu (co největší plocha v patkách pomáhá rozkládat a nést váhu koně při došlapu).
Zkosení je zpočátku dobré obnovovat každé cca 2 až 3 týdny. Později stačí 4 týdny. Je potřeba tvar kopyta sledovat a podle toho frekvenci úpravy přizpůsobit. Během prvních 2 měsíců by přední stěna v rozsahu 11 -13 hod nikdy neměla dorůst celou svou šířkou až k zemi. Docházelo by opět k pákovému efektu jako ve výchozím stavu a znovu by to podpořilo přenášení váhy na patky, jejich přetěžování a návrat do původního nežádoucího stavu. V momentě kdy se tvar kopyta začne blížit fyziologickému lze již aplikovat klasický P3Trim či jiný trim, který zajišťuje nárůst kopytního pouzdra do fyziologického tvaru v návaznost na způsob chovu koně a množství denního pohybu.
Ukázka překlopení kopyta během jedné úpravy:
Žádný kůň se s NPU nerodí a nejlepší je takovému stavu včas předejít. NPU vzniká nedostatečnou stimulací chodidla a střelky a nevhodnou úpravou kopyt v ranném věku koně. U dostihových koní je vznik NPU spojen také s ranným podkováním (dostihoví koně jsou kovaní již před druhým rokem života, přitom kopyta se vyvíjí až do 5 let koně). Pokud má kůň NPU již delší dobu, může mít tendenci se vracet a to zejména u koní, kteří jsou v současné době často šlechtěni tak, že mají v poměru k tělu malá kopyta (např. Quarter horse, Appaloosa, Paint horse). Kopyta s dispozicemi k NPU vyžadují více pozornosti, avšak výsledek je velmi uspokojivý. Nápravu NPU vždy doporučuji kombinovat s chiropraktickým či fyzioterapeutickým ošetřením.
Tento postup doporučuji provádět pouze osobami, které mají dlouhodobé zkušenosti s úpravou kopyt a jsou dobře seznámeni s anatomií kopyt.
Výsledky:
Užitečné odkazy:
Důsledky negativního NPU: https://www.theequinedocumentalist.com/post/palmar-angles
Nejčastější patologie u ex-dostihových koní:
Zmonitorovaný proces nápravy kopyta s NPU:
http://srovnejkopyta.cz/2021/08/dostihova-kobylka-s-high-low-syndromem/
