www.americanfarriers.org ~ 35 ~ leden/únor 2003
Kapitola 1: Rovnoměrná tloušťka chodidla (uniform sole thickness, zkratka UST). Vědec vysvětluje, jak definovat délku patek
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
V průběhu 28 let jsem jako rezidentní podkovář na Kalifornské státní Polytechnické univerzitě v Kalifornii Pomona zjistil, že trimováním kopyta na úroveň „rovnoměrné tloušťky chodidla“, odhalíme pravé parametry kopyta (robustnost a stupeň vývinu vnitřních struktur, pozn. překladatelky) a zajistíme v čase nárůst optimálního tvaru a správnou funkci kopyta bez ohledu na plemeno nebo postoj. Koňská kopyta se při tomto trimu lepší a zůstávají v dobrém stavu. Rovnoměrná tloušťka chodidla (UST = uniform sole thickness) definuje rovinu kopytního pouzdra vůči zemi. To také znamená, že chodidlo je v každém bodě spojení s kopytní stěnou stejně silné od špice k patkám. Pokud není umožněn nárůst stejnoměrné tloušťky chodidla, dochází k nepříznivým změnám (neumožněním je míněno nadměrné zasahování do zdravého funkčního chodidla při trimu / vyřezávání chodidla nebo naopak nedostatečné odstraňování staré odumřelé vrstvy chodidla, pozn. překladatelky). Moje práce ukazuje, že tyto výsledky jsou konzistentní. V tomto a dalších článcích představím sérii fotografií dokumentujících postupné fáze pitvy koňského kopyta. Toto kopyto reprezentuje tisíce nohou, které jsem doposud pitval. Slouží k ilustraci principů trimování za cílem dosažení rovnoměrné tloušťky chodidla. V tomto článku se zaměřím na patky. Zdá se, že panuje všeobecná shoda co se týče krácení kopytních stěn ve špici a ideální délky přední stěny. Názory všech se mohou mírně lišit, ale celkově dospěje skupina profesionálních podkovářů po prohlédnutí kopyta ke shodě na způsobu a rozsahu zkrácení přední stěny a na ponechané délce přední kopytní stěny. Nicméně, pokud jde o délku a krácení patek, panuje velká neshoda.
Zjistil jsem, že za účelem aplikace a spuštění účinku principu rovnoměrné tloušťky chodidla, by měly být patky (a v podstatě kopytní stěny po celém obvodu včetně rozpěrek, pozn. překladatelky) kráceny na rozhraní neživé odumřelé rohoviny chodidla a zdravé funkční rohoviny chodidla (voskové vrstvy, pozn. překladatelky) podobně jako jsou stěny běžně kráceny v oblasti přední stěny. Jednoduše řečeno, pokud ponecháte příliš dlouhé patky, už potom nezáleží na tom, jak hodně nebo málo zkrátíte přední stěnu (výsledek nebude dobrý, pozn. překladatelky). Doufejme, že následující fotografie pomohou tento princip ilustrovat.
Obr. 1. Z tohoto úhlu je obtížné vyvodit mnoho o chodidle. Zdá se, že přední stěna je prohnutá, což může naznačovat přetíženou přední stěnu. Tradičně se říká, že když je sklon nárůstu přední stěny, patek a osy prstu (kostí P1, P2, P3) paralelní, je kopyto ve správném postavení. Zdá se, že úhel nárůstu přední stěny i patek je i na tomto kopytě s osou prstu hezky v jedné linii.
Obr. 2. Vhled do kopyta díky výřezu nám odhalí přítomnost tří vrstev tkáně. Odumřelá nebo nekrotická tkáň chodidla se jeví jako bílá a křídová. Nad ní se nachází zdravá funkční rohovina chodidla, která má nažloutlou barvu a je více voskovitá. Poslední vrstva citlivého lamelárního spojení je načervenalé barvy. Zde začíná být zřejmé, že ačkoli vnější úhly se zdají být „správné“, má toto kopyto přerostlé kopytní stěny v patkách. (Pokud jsou vnější vnější úhly a parametry před trimem v pořádku, ale po trimu nikoliv, poukazuje to na skutečnost, že kopyto není zdravé a vyvinuté do svého maximálního potenciálu. Zdravé funkční kopyto má splňovat vnější parametry zejména po trimu. Pokud kopyto splňuje správné parametry pouze před trimem nebo např. pouze po ponechání vyšších kopytních stěn v patkách, jsou tyto parametry falešné. V takové situaci je potřeba dopřát koni rehabilitaci a umožnit vnitřním strukturám zmohutnět do svého maximálního potenciálu, pozn. překladatelky).
Obr. 3. Odstranění první vrstvy nekrotické tkáně odhalí vrstvu živého zdravého chodidla. Po odstranění neživé tkáně je nyní zřetelné, že kopyto má přebytečně dlouhé stěny v patkách, které se tyčí nad úroveň zdravého funkčního chodidla. Tyto přerostlé stěny v patkách výrazně mění mechaniku kopyta.
Obr. 4. Na tomto posledním snímku byly stěny zkráceny k úrovni živého chodidla tak, aby byla vidět rovnoměrně tlustá vrstva zdravého funkčního chodidla a zároveň byla na kopytě ponechána přebytečná / přerostlá hmota kopytních stěn v patkách. Nyní by mělo být zcela jasné – na rozdíl od toho, co by se mohlo zdát zpočátku zřejmé – že nadbytečná délka stěn není ve špici, ale v patkové části. Ačkoli většina obvodových kopytních stěn byla zkrácena k úrovni chodidla, rovina kopytního pouzdra zůstává vyvýšená (má nadměrný sklon vůči povrchu směrem od špice k patkám, pozn. překladatelky) kvůli přebytku stěny v oblasti patek. Pokud tato nadměrná délka stěn v patkách nebude zkrácena, váha koňského těla bude nadále neustále způsobovat nadměrný vnitřní pohyb a přetížení měkkých tkání, což bude v čase způsobovat vznik sukní a snížení klenby chodidla. V další kapitole článku budu pokračovat v rozboru tohoto kopyta a budu se zabývat deformací chodidla a poškození měkkých tkání v souvislosti s rovinou kopytního pouzdra. Ve třetí kapitole budu pokračovat v popisu patologií v souvislosti s rovinou kopytní kosti (P3).
Kapitola 2: Koně mají prospěch z ustanovení a udržování roviny rovnoměrné tloušťky chodidla
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
Toto je druhý díl ze série tří článků, které se snaží přiblížit důležitost krácení kopytních stěn na úroveň zdravé funkční roviny chodidla. Fotografie ukazují postupné odstraňování kopytního pouzdra a odhalují patologické změny, k nimž dochází, pokud nejsou kopytní stěny dlouhodobě kráceny k úrovni zdravého funkčního chodidla a není udržováno UST (mnozí profesionálové zasahují i do zdravé funkční vrstvy chodidla a narušují tak rovnoměrnou tloušťku chodidla nebo naopak nedostatečně odstraňují odumřelou rohovinu chodidla, pozn. překladatelky). Doufáme, že tato série fotografií objasní význam ustanovení a respektování rovnoměrné tloušťky chodidla. Tento článek ilustruje tři body:
– koním prospívá, když je při každém trimu nalezena a udržována rovina rovnoměrné tloušťky chodidla
– kopytní kost (P3) se uvnitř kopytního pouzdra při došlapu pohybuje a vytváří tak mírné prohýbání chodidla. Pokud jsou kopytní stěny přerostlé, chodidlo se deformuje přespříliš, protože kost P3 „hledá“ protitlak a podporu povrchu.
– pokud rovina UST není při trimu určována a udržována, kopytní pouzdro a chodidlo se deformují nadměrně a časem trvale mění tvar i samotná kopytní kost.
Obr. 1. U tohoto kopyta byly kopytní stěny zkráceny k úrovni zdravého funkčního chodidla. Ponechal jsem původní délku stěn v oblasti patek. Doufám, že je z obrázku jasné, že jsou příliš dlouhé. Všimněte si také kompresních kroužků v přední stěně kopyta. Deformace v oblasti přední stěny ukazuje zprohýbání kopytního pouzdra.
Obr. 2. Odstranil jsem část kopytního pouzdra. Všimněte si, že chodidlo má stejnoměrnou tloušťku, kromě přebytečné délky stěny v patkách, která byla ponechána pro ilustraci (pitvy mnoha profesionálů dokládají, že pokud není při trimu do zdravého funkčního chodidla paušálně zasahováno /chodidlo není uměle tvarováno, narůstá rohovina chodidla všude rovnoměrně tlustá, viz ukázka na konci článku na obrázku z disekce Paige Poss, pozn. překladatelky). Nevhodná povaha původního způsobu trimování (nedostatečné odstraňování staré hmoty chodidla a tím pádem nedostatečné krácení kopytních stěn v patkách, pozn. překladatelky) by nyní měla být zřejmá. Představte si toto kopyto při zatížení – něco bude muset pod náporem působících sil povolit. Stěny v patkách se zhroutí, nebo se chodidlo bude muset ohnout, nebo obojí. Jak kopyto zareaguje na nadměrné přetížení z důvodu přítomnost přerostlých stěn závisí na celé řadě faktorů, včetně postoje, velikosti zvířete a způsobu pohybu zvířete. Při porovnávání obr. 2 s obr. 1 by mělo být zřejmé, že prohnutí přední stěny je ve skutečnosti způsobeno nadměrnou délkou stěny v patkách. Opět si představte toto kopyto pod zátěží; při každém kroku koně se špička P3 „zasekává“ dopředu a dolů, což způsobuje zplošťování chodidla a prohýbání přední stěny. Pokud je kopyto trimováno pravidelně k úrovni zdravého funkčního chodidla a je udržováno UST a dodržovány pravidelné intervaly trimování a překování, k tvoření sukní vůbec nedochází.
Obr. 3. Tento snímek znázorňuje několik bodů. Za prvé si všimněte tvaru chodidla. V přední části je zploštění. Patkové cibule jsou také posunuty nahoru. Výsledkem je, že P3 (a váha koně, pozn. překladatelky) je v podstatě zavěšena mezi těmito dvěma body, což způsobuje nepřirozené zakřivení chodidla (a přetížení lamelárního spojení, pozn. překladatelky).
Obr. 4. Na posledním snímku je nadbytečná délka stěn v oblasti patek odstraněna. Spodní část kopytního pouzdra je nyní v jedné rovině s povrchem. Podívejte se na prostor mezi patkami a povrchem země. Můžeme vidět deformaci chodidla v patkové části. Chodidlo je v zadní části ohnuto směrem nahoru. Jednou z mnoha výhod metody UST je že deformaci chodidla lze snadno rozpoznat. Naším cílem při trimování pomocí určení roviny UST je odstranit časem deformaci chodidla. Při podkovávání takto zdeformovaného chodidla nasaďte na nohu rovnou podkovu tak, aby se patky se vznášely nad podkovou, a nechte chodidlo v klesnout k podkově. Chodidlo se k podkově velmi dobře srovná. Jak rychle, to závisí na několika faktorech, včetně vlhkosti kopyta a závažnosti deformace. Ponechte střelku bez zásahu, aby poskytovala oporu chodidlu a napomáhala prokrvení.
V příští kapitole této série budeme pokračovat v pitvě tohoto kopyta a budeme se zabývat patologií v souvislosti s rovinou kopytní kosti.
Poznámka pro čtenáře: Tato metoda funguje pro některé dobře, ale není jediným způsobem, k dosažení zdravého stavu. (Metoda funguje u většiny koní. Neprospívá pouze ve výjimečných případech, které mají svá opodstatnění jako například nedostatečně vyvinutý prstní polštář, patologie vnitřních struktur v pokročilém stadiu apod., autor se předchozím výrokem chrání, pozn. překladatelky).
Trimování k rovině zdravého funkčního chodidla a ustanovení roviny rovnoměrné tloušťky kopyta podporuje zdraví kopyt
Příběh a fotografie: M.T. Savoldi, G.F. Rosenburg
V předchozích dvou kapitolách v této sérii jsme si ukázali, jak analyzovat kopyto upravené k rovině zdravého funkčního chodidla. V této kapitole ukážeme patologii v úrovni kopytní kosti, která vzniká na chodidle, když kopyto není trimováno metodou UST. Pokud je kopyto trimováno jinak než UST, bude se chodidlo a kopytní kost P3 deformovat. Chodidlo se zploští a P3 se remodeluje. Fotografie v tomto článku zdůrazňují závěrečné fáze pitvy. Kopytní kost se remodelovala a zdraví zvířete bylo kompromitováno.
Obr. 1 Na tomto snímku je zobrazeno kopyto, s odstraněnými kopytními stěnami. Oblast špičky kopytní kosti tlačí do chodidla, což způsobuje, že se chodidlo prohýbá (zplošťuje) a kopytní kost zároveň ve své přední části degeneruje. Přemýšlejte o dynamice, která způsobuje tento typ patologie. Trim kopyt s ponecháváním přerostlých kopytních stěn v patkách umísťuje kopytní kost do polohy, která způsobuje výše popsané deformace. Představte si lidské chodidlo v kovbojské botě (nebo v lodičkách na podpatku, pozn. překladatelky); zvýšená pata způsobuje tlak v přední části nohy a ovlivňuje svaly a vazy.
Obr. 2 Na tomto snímku je zobrazeno stejné kopyto více shora a přibližuje přední část kopyta. Kopytní kost se přemodelovala tak, že přední hrana kopytní kosti je ohnuta směrem nahoru. Toto prohnutí má dvě možné příčiny: nadbytek délky stěny v patkách nebo velmi strmá klenba pod palmárními výběžky nebo obojí. V obou případech aplikace metody UST do budoucna minimalizuje tuto deformaci kopytní kosti.
Obr. 3 Při pohledu dolů na proximální plochu chodidla si všimněte ztmavlé oblasti ve špici. Jedná se o pohmoždění chodidla. Klinické příznaky ukazují, že v tomto případě je přední část kopytní kosti a chodidla přetížena. Zbarvení je způsobeno vnitřním tlakem špičky kopytní kosti a poškozením nervu. Poznámka: toto pohmoždění chodidla je důsledkem pohybu P3 v kopytním pouzdře směrem dolů a nikoliv tlakem od povrchu z vnějšku.
Obr. 4 Po odstranění kůže odhalíme povrch P3 a můžeme vidět, kde se P3 zploštila, zdegenerovala a ztrácí vertikální hloubku. Všimněte si také prohnutí špičky směrem nahoru.
Tento případ je typický, ale nejedná se zatím o závažný případ deformace P3, ke kterému dochází, když kopyto není trimováno k rovině UST. Pokud je kopyto dlouhodobě trimováno tak, že není přihlíženo k rovině rovnoměrné tloušťky chodidla, síly působící na P3 způsobí časem mnohem závažnější remodelaci. Víme, že rovina kopytního pouzdra je určována trimováním k rovině rovnoměrné tloušťky chodidla (jinými slovy, rovina kopytního pouzdra je určena mírou nárůstu kopytních stěn, pozn. překladatelky), ale rovina P3 je definována úhlem chodidla vůči zemi (tj. tím jak moc a kde krátíme při trimu kopytní stěny, pozn. překladatelky). Chodidlo se přirozeně snaží být v rovině s povrchem země. Protože úhel kopytní kosti je dán úhly chodidla, bude P3 je zřídkakdy v jedné rovině s povrchem (protože kopytní stěny neustále rostou a trim probíhá mnohdy v příliš dlouhých intervalech, pozn. překladatelky). Zdraví kopyt však můžeme ovlivnit tím, že pochopíme princip určení roviny rovnoměrné tloušťky chodidla a budeme trimovat tak, že P3 a následně celý kostní sloupec je normalizován (co nejblíže fyziologickému stavu vůči povrchu, pozn. překladatelky). Jako podkováři se musíme naučit pochopit a přijmout to, co kopyto nabízí (co je pro něj fyziologické, pozn. překladatelky). Musíme se naučit pracovat v rámci nabízených parametrů fyziologie, a nesnažit se diktovat, jak si myslíme, že by ideální kopyto mělo vypadat. Je třeba se zlepšovat, rozvíjet a udržovat kopyta zdravá.
Poznámka: AFA podporuje prezentaci nových metod podkování a trimování v časopise Professional Farrier. Uveřejnění těchto článků není podporou konkrétní teorie, zároveň nepřítomnost výrazů schválení neznamená, že AFA metodu neschvaluje.
Originál článku v Aj: http://www.farrierart.com/uniform_sole_thickness.html
Ukázka rovnoměrné tloušťky chodidla u kopyta kde nebylo do chodidla zasahováno:
Deformace chodidla se může projevovat více způsoby než jen tím, který byl popsán v článku a který vidíme i na fotografii výše vpravo. Jiným případem je situace, kdy se patky začnou nedostatečných krácením podtáčet a začnou před sebou hrnout a tlačit hmotu chodidla. Dochází pak k nadměrné konkávnosti chodidla směrem dovnitř, viz kopyto vlevo na obrázku výše. Takováto deformace je velmi často k vidění zejména u zadních kopyt avšak nezřídka se vyskytuje i u předních kopyt. Mnohými podkováři a kopytáři je tento stav mylně považován za žádoucí a reprezentuje pro ně přítomnost „obloučku“ ve čtvrtích. U kopytních pouzder, která jsou narostlá do fyziologického tvaru a která nijak chodidlo nedeformují se však po trimu při postavení na rovnou plochu tento oblouček v chodidle nevyskytuje. Stěna a vnější obvod chodidla i po trimu přiléhají těsně k povrchu. Odlehčení kopytních stěn ve čtvrtích je dosahováno odlehčením kopytních stěn ve formě zkosení kopytních stěn či aplikace mustangrollu avšak nikoliv vytvářením obloučku v oblasti chodidla (pozn. překladatelky).
Více k tomuto tématu v přednášce Mika Savoldiho níže v Aj. Doporučuji shlédnout i v případě neznalosti Aj. Obrázky jsou velmi názorné a jednoduché k pochopení:
Hledání roviny zdravého funkčního chodidla je jeden ze základní principů P3Trimu viz: http://srovnejkopyta.cz/p3trim/
U koní, kteří byli dlouhodobě podkováni, měli kopyta dlouhodobě přerostlá nebo mají málo vyvinuté vnitřní struktury, není mnohdy možné kopytní stěny v patkách razantně během prvního rehabilitačního trimu zkrátit k úrovni zdravého chodidla, protože by byli velmi citliví. U těchto koní je třeba kopytní stěny krátit postupně a sledovat úroveň komfortu koně. Zkrácení kopytních stěn k úrovni chodidla je výhledový cíl (pozn. překladatelky).
Napsala Šárka Prokůpková
Pokud se bavíme o rentgenových snímcích kopyt, kdy posuzujeme naklonění roviny kopytní kosti vůči zemi z pohledu ze strany, používá se u předních kopyt pojem palmární úhel a u zadních kopyt plantární úhel. Když se špička kopytní kosti v kopytním pouzdře nachází výš než zadní výběžky kopytní kosti, je to označováno u předních kopyt jako negativní palmární úhel a u zadních kopyt negativní plantární úhel (dále jen NPU). Kopyto s uložením kopytní kosti v poloze NPU lze často spolehlivě rozpoznat podle tvaru kopytního pouzdra při pohledu ze strany. Kopyto má výrazný kontrast v délce přední stěny a patek. Patky bývají podtočené a přední stěna vyboulená. Patkové cibule zdají se být příliš blízko země. Linie korunky od přední stěny směrem k patkám prudce klesá.
Ukázka (fotky lze zvětšit jejich otevřením v novém okně):
Uložení kopytní kosti v pozici NPU má závažný vliv na postoj koně a je spojován se vznikem podotrochlózy. Ke spodní části kopytní kosti se totiž upíná šlacha hlubokého ohybače a změnou polohy kopytní kosti do NPU se zvyšuje napětí této šlachy, což má vliv na kost střelkovou, která slouží jako podložka šlachy hlubokého ohybače. Místo, aby se v klidovém postoji tonus šlachy vrátil do fyziologického napětí, zvýšené napětí trvá i když kůň pouze stojí. Zvýšeným třením v oblasti střelkové kosti vzniká teplo a následně zánět okolních tkání. NPU se častěji vyskytuje u zadních kopyt, kdy způsobuje bolesti zad a hýžďových svalů. Tento postoj se velmi nezřídka vyskytuje u dostihových koní a jeho dopady pro koňské tělo jsou bohužel často přehlíženy.
Mnohé podkovářské zdroje hovoří o kopytech s NPU jako o kopytech výrazně ostroúhlých a vyskytuje se přesvědčení, že takováto kopyta nelze napravit. Převládá obava, že při snaze o nápravu zvýšením patek se kopytní kost svou zadní částí propadne do kopytního pouzdra a dojde k ještě závažnějším deformacím a následkům.
Domnívám se, že zde dochází k nepochopení funkce a významu zapojení měkkých struktur zadní části kopyta do nesení váhy koně. Dále o opomenutí schopnosti chodidla dorůst a pokrýt spodní část kopytní kosti rovnoměrnou vrstvou dostatečně tlustého chodidla v návaznost na stimulaci povrchem při dostatečném pohybu. Nové výzkumy i praxe zároveň ukazují, že při dostatečném opakovaném odlehčení kopytních stěn začnou stěny narůstat ve fyziologickém tvaru. Navýšení patek je tedy možné, avšak zásadní je, jak je toho docíleno. Navýšení nelze dosáhnout ponecháním přerostlých kopytních stěn v patkách. Jinak řečeno tohoto navýšení nelze dosáhnout ponecháním kopytních stěn v patkách nad úrovní chodidla o více než 2-3 mm. Kopytní stěny v patkách je potřeba udržovat v takové výšce, aby mohly být střelka a chodidlo v maximálně možném kontaktu se zemí. Z počátku je většinou nutné ponechat kopytní stěny v patkách pár milimetrů nad úrovní chodidla kvůli komfortu koně, prevenci prolomení osy prstu příliš dozadu a umožnění adaptace na větší kontakt s povrchem. Později se osvědčuje kopytní stěny v patkách krátit k úrovni chodidla, dle klasických principů P3Trimu. Pokud se u kopyta zároveň vyskytuje propad zadní části kopyta (caudal failure), je vhodné nechat střelku vyčnívat 1-2 mm nad patky, což podpoří návrat měkkých struktur zadní části kopyta do fyziologické pozice. Dlouhodobou stimulací střelky a chodidla začne hmota střelky a chodidla dorůstat a společně s kopytními stěnami narůstajícími pod více fyziologickým úhlem se zvedne i celá patková část kopyta.
Jak konkrétně tedy uložení kopytní kosti s NPU zvrátit?
Na RTG snímcích koní s diagnostikovaným NPU jsem vypozorovala, že velmi často je v takovém případě v přední části kopyta silnější vrstva chodidlové rohoviny a rohoviny kopytní stěny špice, které lze odebrat tak, aby se kopyto během jedné úpravy překlopilo více na předek. Důvodem neúspěchu nápravy tvaru kopyt s NPU bývá většinou skutečnost, že tvar kopyta s dlouhou přední stěnou (do které tlačí zespodu povrch) nutí koně přenášet více váhy na patky a patky přetěžovat. Patky se permanentně podtáčí, nadměrně obrušují a jelikož jsou intervaly úpravy kopyt běžně delší 4 než týdny, je to začarovaný kruh, ze kterého zdá se není výstupu. Nehledě na skutečnost, že střelka je často příliš ořezávána nebo atrofovaná a není jí umožněno aby se dotýkala země, pomohla také nést část váhy koně a podepřela zadní část kopyta.
Klíčem k úspěchu rehabilitace kopyta s NPU je sousled několika kroků z nichž jeden je jednorázový / dočasný a ostatní jsou pravidelné / opakující se.
1) umožnit střelce a chodidlu v patkách kontakt se zemí (pravidelný /opakující se úkon). Střelka může v případě výskytu zhroucení zadní části kopyta bezpečně převyšovat patky o 1-2 mm.
2) Oproti jednomu z principů P3Trimu, je třeba odebrat ve špici několik milimetrů chodidla, které se v tu chvíli jeví jako zdravé funkční chodidlo (jednorázový / dočasný úkon). V ideální situaci je dobré pořídit rentgenové snímky pro ověření, kolik milimetrů hmoty lze bezpečně odebrat. Většinou se jedná o 1 – 3 mm. V případech, kdy rentgenové snímky nejsou k dispozici se lze řídit mírou konkávnosti chodidla. Kopyta s NPU mívají velmi často nepřirozeně velkou „misku“. Z disekcí kopyt je známo, že kopyto, které není ve fyziologickém tvaru nemá dostatečně tlusté chodidlo a pokud má tedy velkou konkávnost ukazuje to právě na nerovnováhu v rozvrstvení chodidla po spodní ploše kopytní kosti. Takovou konkávnost označuji jako falešnou. Podle závažnosti stavu kopyt je potřeba chodidlo odebrat někdy jen jednou, někdy opakovaně. Ne však při každém trimu. Je vždy nutné ponechat koni v přední části dostatek hmoty pro komfortní pohyb a chodidlo odebrat znovu pouze v případě, že se tvar kopytního pouzdra nelepší.
3) Od čtvrtí ke špici v rozsahu 9-15 hod je třeba kopytní stěny zkrátit k úrovni chodidla a kopytní stěnu zkosit pod úhlem cca 45 stupňů (dlouhodobý / opakující se úkon). Ve čtvrtích ponecháme vedle bílé čáry 2 -3 mm z celkové šířky kopytní stěny a směrem ke špici zkosení plynule přibližujeme k bílé čáře až se v rozsahu 11 – 13 hod dostaneme k bílé čáře. V patkách zkosení neprovádíme, stejně jako u klasického postupu P3Trimu (co největší plocha v patkách pomáhá rozkládat a nést váhu koně při došlapu).
Zkosení je zpočátku dobré obnovovat každé cca 2 až 3 týdny. Později stačí 4 týdny. Je potřeba tvar kopyta sledovat a podle toho frekvenci úpravy přizpůsobit. Během prvních 2 měsíců by přední stěna v rozsahu 11 -13 hod nikdy neměla dorůst celou svou šířkou až k zemi. Docházelo by opět k pákovému efektu jako ve výchozím stavu a znovu by to podpořilo přenášení váhy na patky, jejich přetěžování a návrat do původního nežádoucího stavu. V momentě kdy se tvar kopyta začne blížit fyziologickému lze již aplikovat klasický P3Trim či jiný trim, který zajišťuje nárůst kopytního pouzdra do fyziologického tvaru v návaznost na způsob chovu koně a množství denního pohybu.
Ukázka překlopení kopyta během jedné úpravy:
Žádný kůň se s NPU nerodí a nejlepší je takovému stavu včas předejít. NPU vzniká nedostatečnou stimulací chodidla a střelky a nevhodnou úpravou kopyt v ranném věku koně. U dostihových koní je vznik NPU spojen také s ranným podkováním (dostihoví koně jsou kovaní již před druhým rokem života, přitom kopyta se vyvíjí až do 5 let koně). Pokud má kůň NPU již delší dobu, může mít tendenci se vracet a to zejména u koní, kteří jsou v současné době často šlechtěni tak, že mají v poměru k tělu malá kopyta (např. Quarter horse, Appaloosa, Paint horse). Kopyta s dispozicemi k NPU vyžadují více pozornosti, avšak výsledek je velmi uspokojivý. Nápravu NPU vždy doporučuji kombinovat s chiropraktickým či fyzioterapeutickým ošetřením.
Tento postup doporučuji provádět pouze osobami, které mají dlouhodobé zkušenosti s úpravou kopyt a jsou dobře seznámeni s anatomií kopyt.
Výsledky:
Užitečné odkazy:
Důsledky negativního NPU: https://www.theequinedocumentalist.com/post/palmar-angles
Nejčastější patologie u ex-dostihových koní:
Zmonitorovaný proces nápravy kopyta s NPU:
http://srovnejkopyta.cz/2021/08/dostihova-kobylka-s-high-low-syndromem/
