Policejní koně na boso

Policejní koně na boso

Jak oddělení hostounské policie vytvořilo stádo tvrdě pracujících neokovaných koní

Text a fotografie pořídil Scott D. Berry, senior policejní důstojník

Design a formát Dr. Bruce Nock z Liberated Horsemanship. 

Přeložila Šárka Prokůpková

O autorovi

Vyrůstal jsem v San Joaquin Valley v Kalifornii blízko koňských stájí, které byly vzdálené necelých 200 yardů od našeho domu a ovlivnili významně mou budoucí cestu. Když jsem dostatečně povyrostl okamžitě jsem začal být zvědavý a uchvácený koňmi. Tyto emoce do dnešního dne nevyprchaly. Pracuji ve městě Houston od léta 1984 až do současnosti. Od roku 1984 do podzimu 1989 jsem byl zaměstnán jako ošetřovatel v zoologické zahradě. V zoo jsem pracoval se širokou spoustou exotických zvířat….a s koňmi. Od podzimu 1989 až do teď pracuji pro Oddělení Houstonské policie. Posledních 14 let jsem součástí jezdecké hlídky.

Prvního koně jsem si koupil ve stejném období, kdy jsem nastoupil na policejní oddělení. Moje stádo se pomalu rozrůstalo (koně a děti). Začal jsem hodně jezdit pro radost, což se za určitý čas vyvinulo v chuť koně také zapřahat. Myslím, že mě toho koně naučili víc, než jsem se snažil naučit já je, což je pravděpodobně dobře. Řídil jsem po dobu 10 let firmu Cypress Creek Carriage Company zde v oblasti Houstonu – koně byli skoro po celou tuto dobu na boso. V rámci činnosti v zoo, jsem totiž pracoval  s kobylkou plemene Shire a úplně mě to pohltilo. Moje nadšení pro tažné koně se rozvinulo ve firmu, která provozovala jízdy kočárem –  což se hezky doplňovalo s mým hobby.

Jsem profesionálem v oblasti péče a úpravy bosých kopyt a instruktor, který momentálně působí v Liberated Horsemanship, kde pomáhám rozvíjet a podporovat tréninkové programy pro další policejní oddělení, která mají zájem o tuto oblast. Mám titul BAAS (aplikované umění a věda) z Midwesternské státní univerzity a MSSL (věda o strategickém vedení) z univerzity v Moutain state.

Houstonské policejní oddělení založilo současnou verzi jezdecké jednotky v roce 1984 se 14 koňmi a malou skupinou oddaných důstojníků a velitelů. Úkol byl jednoduchý – patrola bude monitorovat ulice v centru Houstonu v sedle koní. Byla to efektivní činnost, která měla významný vliv na míru kriminality v této části města. Na počátku nám byli všichni koně darováni. Areál, který důstojníci používali byla starou verzí současného areálu, která v té době splňovala základní podmínky pro koně. Byl tam také nějaký prostor pro důstojníky, který mohli využít jako malé zázemí, ale ani o chlup víc. Koně měli určité limitované možnosti pohybu, ale většina pohybu spočívala právě v pojížďkách po centru města. Součástí oddělení byli také smluvní veterináři a podkováři, kteří se starali o potřeby koní. Vybavení, krmení a další věci byli zajišťovány množstvím městských dodavatelů.

Za dalších cca 20 let jsme přibrali více koní a jezdecká policie se rozrostla skoro na 40 koní a jezdců. Zařízení a fungování areálu se za tu dobu moc nezměnilo. Město pokračovalo v poskytování služeb a zásob pro jezdeckou jednotku dle platných smluvních dohod. Stádo se stalo pestrou směsicí, když v polovině 90. let město povolilo nákup koní, namísto toho, aby se nadále spoléhalo na dárce. Koně, kteří byli nakupováni byli většinou větších rozměrů – běžně teplokrevníci, tažní koně a jejich kříženci.

Větší koně vyžadovali větší podkovy a podkování jejich nohou stálo větší úsilí. Vyskytovaly se patologie kopyt, které byly řešeny běžnými podkovářskými metodami. Někteří koně byli díky těmto patologiím časem na odpis. Poté však dostala řeč prozřetelnost a s příchodem přirozeného způsobu úpravy kopyt koní, který se objevil na počátku roku 2004, se věci začali ubírat lepším směrem.

Začalo to tak, že se jeden z důstojníků Greg Sokoloski, zúčastnil na jaře 2004 dvou týdenního semináře se zaměřením na trimování kopyt koní. Greg seznámil ještě před seminářem poručíka o této metodě a požádal o povolení tuto metodu úprav kopyt koní vyzkoušet ve své jezdecké jednotce. Když zjistil, že bosé kopyto neznamená schvácené kopyto a kopyto neschopné práce, sami se brzy naskytly další příležitosti jak bosý trim vyzkoušet.

Kůň Joey, plemene quarter horse, se stal dalším kandidátem pro náš rodící se bosý program. Joey byl už rok a půl léčen místní veterinární školou s chronickým navikulárním syndromem. Když veterinární škola prohlásila, že už pro něj nemohou nic udělat a že by měl jít do důchodu, Greg okamžitě požádal o povolení sundat ortopedické podkovy a převzít povinnost úpravy kopyt. Krátce a jednoduše, po 14 dnech se na koni jezdilo do centra města a kůň nevykazoval žádné známky problémů s kopyty. Greg byl prvním kdo musel uznat, že jsme se stále ještě nacházeli ve fázi učení,  co se týče trimování koní, ale bylo zcela jasné, že i méně ideální provedení přírodního trimu, změnilo kopyta koně k lepšímu. Jednoduše trim kopyt a dostatek pohybu změnily zdraví tohoto koně navždy. Nedlouho poté jsme se já a důstojník Danny Prior také zúčastnili trimovacího semináře a přiložili ruku k dílu. Když se ohlédnu zpět, uvědomuji se, že jsme se naučili tak akorát tolik, abychom mohli být nebezpeční.

Ale po té co jsme se vynořili ze semináře jsme se cítili celkem sebejistí a připraveni skočit do akce, začít pomáhat koním sundáním podkov a umožnit jim, aby byli na boso. V počátečních stádiích jsme sem tam byli frustrovaní, ale i tak bylo naše úsilí pro koně prospěšné.

Vyskytla se totiž ještě další druhotná situace, jejíž popis by vyžadoval mnohem více stránek než si zde mohu dovolit popsat, ale která podpořila naši volbu k přechodu našeho stáda na naboso. Také jsme se rychle dozvěděli, že to není tak přímočaré, jak jsme si mysleli, že by to mohlo být. Jedním z problémů bylo, že jsme si do našeho stáda vybrali některé koně s pokročilými patologiemi kopyt, které překročily naše stávající schopnosti trimování. Kromě toho jsme udělali několik agresivnějších trimů, které se ukázali jako nevhodné pro práci na ulici. Zdálo se, že  potřebujeme lepší boty pro tyto koně, které jim pomohou při přechodu k životu bez podkov.

Brzy jsme prošli obdobím zkoušení několika různých typů bot, určených pro velký výkon. Všechny boty se lišily různorodým designem a materiály a porovnání přineslo smíšené výsledky. Mohu upřímně říct, že všechny boty byly velice kvalitní a v některých případech byl jejich design velmi jedinečný. Ale většina bot se nehodila pro náš účel využití. Potřebovali jsme boty, které budou mít trvanlivost, budou se snadno nasazovat a nebudou příliš drahé. Některé z prvních typů bot, které jsme zkoušeli se ochodili příliš rychle, některé byly dobré na krátké časové období, ale nefungovali dobře, když je měli koně na nohou 5, 6, 7 a více hodin denně. Během evakuace po hurikánu Katrina měli koně boty na sobě více než 8 hodin v kuse a intenzivní horko a vlhkost společně s některým stylem ušití bot, způsobovalo koním puchýře na patkových cibulích. Možná to bylo potem, který koním ztékal po nohou a způsoboval, že boty byly na nohou kluzké a to přineslo tyto problémy.

Možná to byla ta vypolstrovaná část v zadní části bot, která je způsobovala. Každopádně to nám dalo podnět k zamyšlení při dalším výběru bot a jejich napasování.  Ve finále to vše bylo součástí naší sbírky nových zkušeností co se týče bosého trimu.

Poté, co nám nadřízení dali zelené světlo, abychom zahájili přechod ostatních koní na naboso, nabídli jsme to dalším důstojníkům jako volbu. Řekli jsme jim o přechodném období a vysvětlili, že každý kůň bude procházet touto změnou trochu jinak. Pak jsme je nechali se rozhodnout, jestli to udělají nebo ne. Nenutili jsme důstojníky a nechali jsme to na nich. Pokud by si chtěli nechat koně okované, mohli.

Z těch, kteří se rozhodli pro změnu, jsme vybrali koně, u kterých jsme cítili potřebu přechodu na naboso nejvíce a upřednostnili jsme sundání podkov těmto koním jako prvním. Zvážili jsme také dostupnost botiček pro tyto koně a předpokládanou délku období, kterou kůň bude potřebovat, než si kůň zvykne znovu cítit půdu pod nohama. Koně jsme pravidelně důkladně pozorovali a nechali je, aby nám ukázali, kdy jsou připravení vrátit se do ulic. Pokud do stáda přibyl nový kůň, který zatím nebyl k přiřazen ke svému důstojníkovi, automaticky byl bosý. Situace se pak vyvinula zajímavě, protože později nám byli darování další koně z jediného důvodu a to proto, že u nás budou na boso! Někdy bylo těžké předvídat jak moc budou koně během přechodného období citliví. U některých koní jsme si byli velmi jistí, že budou citliví vzhledem k předešlým patologiím. Ale u jiných, u kterých jsme si mysleli to samé, přechod proběhl docela rychle. Bylo to velmi poučné.

Pár informací o některých našich koních

Magnum: Magnum byla moje první „oběť“ na mé cestě k získání certifikace ošetrovatele bosých kopyt.  Zároveň je mi přiřazen v jednotce. Magnum byl jedním z koní, kteří měli problémy. Jeho kopyta byla velmi přerostlá a děly se na nich celkem nepřijatelné procesy.  V době, kdy jsme mu sundali podkovy v roce 2005 měl šířku patek na předních nohách 10 cm a 7,62 cm na jeho zadních nohách.  Dnes má šířku 13,3 cm na všech nohách. Celkově se jeho kopyta velmi zlepšila. Pro koně, který váží 816 kg, je docela užitečné mít zdravá kopyta. Také je mnohem ochotnější podávat při strouhání nohy, což tak nebylo, když jsme se vším začali.

Joey: O Joeyim jsem se zmínil již předtím. Byl jedním z prvních koní, kteří byli určeni na odpis a poté zachráněni pomocí přírodního trimu. Joeymu byla diagnostikována chronická podotrochlóza. Potom, po měsících a měsících ortopedického podkování, které bylo prováděno pod vedením velké veterinární instituce v naší oblasti, bylo rozhodnuto, že by měl jít do důchodu. A to bylo právě když Greg Sokoloski požádal, abychom ho mohli strouhat a vyzkoušet co se stane. Co jsme mohli ztratit? Jak můžete vidět z fotek níže, Joey měl pořádné problémy s kopyty. Potřeboval pomoc. Například, když se podíváte zblízka, můžete si všimnout, že skoro celé jeho chodidlo bylo pokryto rozpěrkami. Jednoduchý trim způsobil, že se na něm mohlo za 2 týdny jezdit (viz fotografie na začátku článku).

Smokey: Smokey byl jedním z posledních nakovaných koní, který se pak připojil k našemu bosému stádu. Měl pěkně dlouhá, nepravidelná kopyta z dlouhodobého podkování. Jeho kopyta vypadala jako plechovky. Rovné a kulaté, rozhodně nepřirozeného tvaru. Měl jsem celkem obavy, že pro něj bude přechod na boso nejtěžší, protože jeho nohy byly v nepřirozeném tvaru již velmi dlouho. Pak se ukázalo, že přechod zvládá výborně. Nikdy nepotřeboval boty a nikdy nezmeškal jediný den v práci, poté co mu byly podkovy sundány. Bylo potřeba mnoha opakovaných trimů, abychom vrátili kopyta do původního tvaru, ale nikdy neměl žádný problém. Jeho kopyta jsou teď jedny z nejpevnějších z celého stáda.

O naší cestě

Nechci vás ponechat v domnění, že přechod koní na boso šel vždy hladce. Tak to úplně nebylo. Náš bosonohý policejní program se nelišil od normálního života; měli jsme svá nahoře a dole. Udělali jsme nějaké chyby, ze kterých jsme se poučili. Také jsme měli momenty frustrace, z nichž některé byly způsobené vnějšími vlivy. Několikrát jsme byli anonymně udáni veterinární správě za to, že zacházíme krutě s koňmi, když je nutíme chodit na boso. Když přišel inspektor, prohlídka proběhla v pořádku bez problémů. Bylo zjištěno, že přechod na boso provádíme zodpovědně. Myslím, že rozumím obavám těch anonymních udavačů, protože jsem zažil některé případy zneužívání koní nezodpovědnými jednotlivci. Ale stejně mě zaskočilo, že si někdo myslí, že se k našim koním nechováme dobře.

Než přišel prosinec 2005, tak jsme již byli docela daleko s našimi metodami strouhání a používáním botiček, ale i tak jsme ještě dostali posily z vnějších zdrojů – zkušené lidi, kteří znali některé věci, na které jsme sami doposud nepřišli. Nebyli jsme daleko od ideálu, ale nové poznatky o metodách trimování po vzoru divokých koní, vylepšili náš program. To bylo to, co pobídlo Dannyho Pryora a mě, abychom se přidali k oficiálnímu tréninkovému program, za účelem stát se certifikovanými ošetřovateli bosých kopyt.

Pomalu, ale jistě jsme sundali podkovy všem našim koním, kteří byli v jednotce od počátku bosého programu. Důstojníci jeden po druhém viděli, že věci mají u ostatních koní dobrý průběh a rozhodli se sami také přejít na boso. Poslední koně prošli změnou v létě 2008. Rád bych řekl, že důstojníci prošli zásadní změnou v pohledu na věc, ale abych byl upřímný, v těchto posledních případech to bylo velmi jednoduché – podkovář dal výpověď. Podkovář si u nás již nevydělával tolik peněz. Byl najat speciálně pro naše středisko a ležela na něm velká odpovědnost, aby mohl v našem policejním oddělení působit a přestalo to pro něj být výdělečné. Bylo to však přínosné pro naše koně – všichni čtyři přešli výborně na boso a důstojníci byli se změnou spokojení. Je úžasné, jak se patologické kopyto vrátí do svého přírodního stavu i po deseti nebo patnácti  letech podkování.

BENEFITY

V průběhu naší činnosti poté co jsme sundali podkovy, jsme nashromáždili několik zajímavých informací o koních. Zaznamenali jsme některá data a fotografie rozložené v týdnech / měsících, které následovaly po sundání podkov. Když jsme se podívali na výstupy dat, bylo to docela působivé. Nohy koní vypadaly určitě lépe. Vracely  se do normálu, patky se rozšiřovaly a špice kopyt se zkracovaly. Bylo to skvělé. Viděli jsme také vývoj v dalších oblastech – některé změny jsme očekávali, jako třeba, že náklady na podkováře klesnou, ale i ostatní nás překvapili, jako třeba pokles celkových výdajů na veterináře. Byl pokles výdajů za veterináře jen náhoda? Možná, ale nutí vás to se nad tím zamyslet. Možná jsme ve skutečnosti zlepšili celkové zdraví našich koní, tím, že jsou naboso? Z mých osobních pozorování jsem přesvědčen, že tomu tak je. Pokles výdajů za veterináře je v některých případech fascinující. Také jsme pozorovali snížení počtu kolik, i když opravdu nemohu s jistotou říct, že to je spojeno s odstraněním podkov.

V roce 2005 jsme měli 16 kolik, v roce 2006 pět kolik a v roce 2007 pouze jednu. Zda tento pozitivní vývoj bude pokračovat nebo to je pouze dočasná fluktuace se teprve ukáže. Co se týče dalších případů zlepšení, jedná se o jemnější ukazatele. Kůň, který nechtěl zvedat nohy při podkování je nyní v pohodě při strouhání zvedá. Mentální zdraví koně je něco co se nedá jednoduše změřit, ale bylo zřejmé, že ti z nás, kteří s koňmi trávíme čas, jsme si také všimli zlepšení vztahu s koněm. Choďte 20 hodin denně v botech, které jsou neflexibilní a omezující a uvidíme jestli z toho nebudete nevrlí.

Většina koní chodí na denní obhlídky na boso – bez bot, a velmi jim to prospívá. Zjistili jsme, že trakce je mnohem lepší než s podkovami. V centru města se nachází žulové a mramorové chodníky, které byly pro podkovaná kopyta kluzké jako led. Teď už to není problém. A také již podkovanými kopyty nezpůsobujeme škody na chodnících z exotickým kamenů. Všichni koně mají k dispozici boty pro případy potřeby, ale to je pouze občas. Určitě je obouváme na demonstrace a v případech, kdy je možnost, že by koně mohli šlápnout na rozbité sklo a různé zbytky rozbitých materiálů. Boty pak ochrání mnohem větší část kopyta než podkovy. Každý se nás ptá, co to koně nosí za tenisové boty a proč je kůň, který stojí vedle, nemá. Boty jsou definitivně dobrým tématem jak začít konverzaci a lidi jsou vždy překvapení, když zjistí, že naše koně nemají podkovy. Vše jim vysvětlíme a odchází od nás s dobrým porozuměním toho, proč je pro koně lepší být na boso, a to i na ulicích v centru města. Mají nově nabytou znalost, kterou mohou sdílet a vysvětlovat, doufejme i do budoucna, dalším lidem. Nikdy mě neunaví odpovídat na otázky, které vzbuzují divné boty mého koně. Když lidé odchází více informovaní o způsobu využívání koní a péči o ně, tak stojí za to odpovědět na stejnou otázku i po tisícáté.

Kam míříme dál?

Všichni koně v naší jednotce jsou nyní na boso a spokojení. Takže máme hotovo? To si nemyslím. Nadále se učíme. Pracujeme také na zlepšení prostředí pro naše koně, které je pro kopyta a zdraví koní stejně důležité jako trim. Než dokončím tento svůj článek, uplyne již rok našeho pobytu v našem novém zařízení (podívejte se na obrázky níže). Je to pro koně obrovská změna v životním stylu. V našem starém zařízení byli koně ve stájích, bez navazujících výběhů. Nyní má každý kůň svůj venkovní padock, který přímo navazuje na stáj. Povrch padocků je pokryt rozdrcenou žulou, která se prokázala jako výborné abrazivo pro stimulaci a podporu výměny rohoviny chodidel našich koní. Máme teď také několik rozsáhlejších padocků, kde se koně mohou též pohybovat, místo malých, které jsme měli předtím. Je to obrovské zlepšení. Hniloba kopyt, která byla všudypřítomná v našem vlhkém klimatu, se nyní v našem novém středisku objevuje velmi zřídka.

Výživa koní je nastavena, jak nejlépe to jde. Koně mají celodenní přístup k senu a jsou přikrmování kvalitními granulemi. V některých ohledech jsme nadále smluvně vázaní s městem, ale snažíme se věci zlepšovat jak jen můžeme. Spolupracujeme s veterinářem, který  nás podporuje a má velmi otevřené myšlení, což je velká výhoda. Snažíme se také šířit osvětu do dalších policejních středisek, mezi ochranáři přírody a strážci parků a informovat je o benefitech neokovaných koní. Důstojník Danny Prior a já pracujeme pro Liberated Horsemanship, abychom pomohli založit školící a tréninkový program speciálně určený pro jezdecké jednotky. Doufám, že se nám podaří vést cestu k pohodlnějšímu a zdravějšímu životu koní v našem státě.

Copyright © 2010 Liberated Horsemanship, vydáno ve Spojených Státech Amerických

Liberated Horsemanship Press, P.O. Box 546, Warrenton, MO 63383

Tato publikace může být kopírována a distribuována pouze v plném rozsahu a s patřičným odkazem na autora a Liberated Horsemanship. Tento článek je určen pro vzdělávací účely. Ani autor, ani vydavatel nese odpovědnost za jakékoli jednání vyplývající z informací sdílených v tomto dokumentu vydání.

Článek je určen ke vzdělávacím účelům. Ani autor ani vydavatel nenesou odpovědnost ani závazky vůči jakýmkoli činnostem, které by byly zapříčiněny sdílením této publikace

Originál zde: http://subliberatedhorsemanship.com.liberatedhorsemanship.com/wp-content/uploads/2019/05/Barefoot-Police-Horses-Article.pdf