Rozhovor vedla a napsala: Šárka Prokůpková
Nezisková společnost Česká Krajina o.p.s. působí v České republice od roku 2007. Jejím hlavním cílem je ochrana biologické rozmanitosti české krajiny, který je naplňován prostřednictvím budování sítí nestátních rezervací na území České republiky propojených biokoridory. Do rezervací jsou následně umisťováni velcí býložravci – pratuři a divocí exmoorští koně dovezení z Anglie, kteří v českých rezervacích volně žijí ve stádech a spásají rozsáhlé travní porosty.
Proč právě Exmoorský kůň? Nejmodernější genetické analýzy prokázaly, že koně z Exmooru odpovídají svoji velikostí, stavbou těla a zbarvením původním divokým koním z oblasti střední a západní Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s původními divokými koňmi z Evropy. Na rozdíl od jiných plemen, jako je hucul, dülmenský pony a další, nebyli v minulosti intenzivně kříženi s jinými plemeny. Divocí koně jsou typičtí řadou znaků: ocas s dlouhými žíněmi, hustá hříva, relativní robustnost, oblý zadek, kaštánky na zadních i předních končetinách, slabý hřbetní pruh a tmavé holeně, někdy se stopami pruhování na zápěstích a kotnících a … široká, kulatá kopyta (zdroj: https://www.ceska-krajina.cz/klicove-druhy/divoky-kun-equus-ferus/).
Ráda bych velmi poděkovala řediteli společnosti Česká krajina o.p.s. panu Mgr. Daliboru Dostálovi za to, že mi vstřícně odpověděl na několik dotazů ohledně kopyt divokých koní žijících na území Milovic.
Ze zahraničních studií vím, že divocí koně z různých oblastí světa mají různá kopyta (tvar, délka, množství patologií) podle toho, na jakém povrchu se pohybují a jaké vzdálenosti denně nachodí za jídlem a vodou. Divocí koně Brumby z Austrálie žijící v poušti a na kamenitém povrchu, kteří urazí denně více než 30 km mají kopyta velmi krátká, zaoblená a rohovina je velmi tvrdá. Divocí koně Kaimanawa z Nového Zélandu žijící na měkkém terénu s jídlem a vodou v dosahu na menší ploše mají kopytní pouzdra přerostlá, nezaoblená a údržba probíhá formou odlamování různě velkých kusů rohoviny. Po jak velké ploše a jakém terénu se pohybují koně v rezervaci v Milovicích a do jaké míry si zvládají kopyta sami udržovat sami?
Divocí koně v Milovicích mají k dispozici celkovou plochu cca 240 hektarů, jedna pastvina má cca 125 ha, druhá cca 115 ha. Zejména v letních měsících je povrch pastvin velmi tvrdý, vzhledem k charakteru půdy. Naopak od podzimu do jara se koně pohybují na velmi měkkém, blátivém terénu. U exmoorských koní se kopyta olamují po malých kouscích a s absencí jejich úpravy nemívají problémy. V tuzemské praxi se to potvrzuje i v Milovicích – u některých kobyl sice v prvních letech kopyta zjara mírně přerůstala (což je po začátku růstu nové vegetace běžné), u všech se ovšem spontánně upravila a jejich úprava nebyla nutná. Nebylo pozorováno kulhání, ani jiné projevy ztížené chůze. Právě dlouhodobá adaptace zvířat na nulovou péči o kopyta (v Exmooru se divokým koním kopyta rovněž neupravují) byla jedním z klíčových kritérií výběru divokých koní z Exmooru pro milovickou rezervaci.
Jak takové kopyto českého divokého koně vypadá?
Divocí koně mají extrémně silná kompaktní kopyta. V budoucnu zkusíme udělat větší a detailnější fotografie.
3) Trpí čeští (angličtí) divocí koně podobnými nemocemi kopyt jako koně jezdečtí a tažní využívaní lidmi? (špalková kopyta, high/low syndrom, podotrochlóza, laminitida apod.)
Díky tomu, že jsou zvířata po staletí adaptována na život bez chovatelských a veterinárních zásahů, jsou, co se týče (nejenom) kopyt zcela bezúdržbová. Kopyta jsou v Milovicích, i v dalších rezervacích, pozorována, ale žádné zásahy nebyly nutné.
U exmoorských koní (na rozdíl od jiných plemen) navíc není známá laminitida. Může to být dáno kombinací jejich dlouhodobé adaptace na celoročně svěží vegetaci Britských ostrovů a u jiných plemen nebývalé míry přírodního výběru na jeho populaci díky divokému způsobu života.
Je třeba někdy zakročit a provést úpravu kopyt divokých koní?
Ne, za šest let chovu v ČR nebyla prováděna žádná úprava kopyt.
Vyskytují se u divokých koní křivé postoje končetin?
Ne.
Jakou mají zkušenost s kopyty divokých koní Vaši partneři v Anglii (či jinde)?
Rovněž v Anglii nejsou úpravy kopyt u volně žijících populací koní v Exmooru prováděny.
Kolika let se divocí koně Anglii dožívají? (u těch českých tato informace, hádám, ještě není k dispozici). Umírají koně stářím nebo i kvůli problémům s pohybovým aparátem?
V Exmooru se koně dožívají cca 25-30 let, byla zaznamenána i klisna, která ještě v 35 letech porodila. Koně umírají stářím.
Měl jste možnost (nebo vaši kolegové) zkoumat mrtvé kopyto divokého exmoorského poníka formou disekce popř. formou rentgenu?
Ne.
Kolik km denně koně v průměru nachodí?
Etologický výzkum prokázal chodivost, která odpovídá nachození cca 1400 km ročně.
Udržují si kopyta od mládí koně do jeho stáří více méně stálý tvar nebo jsou kopyta starších koní nějak deformovaná?
Kopyta mají zhruba stejný tvar, nicméně specializovaný výzkum na toto téma jsme nedělali.
Jaký je poměr živin v pastvě, na které poníci pobývají? Je obsah živin vyvážený, popř. pokud je nedostatek některých látek v pastvě, najdou si koně jiný zdroj? V souvislosti s kopyty, zdravím a pastvou domestikovaných koní se hodně mluví o častém přebytku železa, nedostatku zinku a selenu v pastvě/seně v ČR. Zjistili jste podobné nedostatky v některých oblastech, kde se koně pohybují?
Obsah živin v potravě odpovídá sezónním výkyvům. Na jaře je největší, když na pastvinách naroste čerstvá tráva, přes léto je chudší, na podzim s dozráváním plodů se pestrost potravy opět zvyšuje. Nejchudší na živiny je potrava v zimě, kdy jsou zvířata odkázaná na stařinu, tedy nespasenou suchou trávu. Jediným dodávaným minerálem je čistá sůl. Koně si ostatní minerály doplňují okusem kůry dřevin a vyhrabáváním minerálních lizů na příhodných místech.
Jsou čeští divocí koně nějak zkoumáni a myslíte, že lze pozorováním a zkoumáním divokých koní obohatit přístup k péči o koně, kteří jsou chovaní a využívaní lidmi?
V rezervaci běží etologický výzkum, dále výzkum parazitů, výzkum distribuce živin atd. Poznatky z výzkumu je možné využít především v oblasti chovu koní v přirozených skupinách, kde jsou zvířata klidná, spokojená, jejich vztahy jsou harmonické. Naopak přenášet zkušenosti s bezúdržbovým chovem do běžných domácích chovů koní není vhodné ani možné, protože divocí koně jsou tímto způsobem dlouhodobě adaptováni.
Více informací o neziskové organizaci Česká krajina o.p.s. a rezervacích najdete na: https://www.ceska-krajina.cz/
