Rozhovor s Marjorie Smith

Rozhovor s Marjorie Smith

Rozhovor vedla a přeložila Šárka Prokůpková

Marjorie Smith je bývalou poloprofesionální ošetřovatelkou bosých kopyt, momentálně již v důchodu. Ve své době byla průkopníkem v oboru, významnou osobností a vzorem pro mnoho majitelů koní. Její webové stránky www.barefoothorse.com byly lídrem ve vzdělávání v péči o bosá kopyta po celém světě. Za svůj život vlastnila šest koní. Některé z nich samostatně, některé zároveň ve stejném období. Žije v Americe ve státě Oregon.

Řešila jste u svých koní někdy nějaké problémy s kopyty a podařilo se vám je vyřešit? Vyřešila jste je sama nebo jste musela požádat někoho o pomoc?

Ano, řešila. Některé problémy jsem byla schopna vyřešit, někdy jsem potřebovala pomoc. Příčinou některých problémů byl vysoký obsah cukrů v trávě nebo seně a nemohly být úplně vyřešeny. Na počátku období zájmu o bosá kopyta skupina několika přátel bádala, pozorovala a společně přišli na to, co činí koňské kopyto zdravým a jak z nezdravého kopyta udělat kopyto zdravé. 

Jak dlouho jste se vzdělávala v kopytní problematice?

Začala jsem se sebevzděláváním okolo roku 1998. Objevila jsem knihu Jaime Jacksona o kopytech a životních podmínkách divokých koní na západě Ameriky. Navštívila jsem jeho víkendový seminář, na kterém přednášel o kopytech divokých koní. Požádala jsem svého kováře, aby sundal mým koním podkovy a začala se vzdělávat pořádně. V té době neexistovaly žádné vědomosti, kromě fotek v Jaimeho knize a trvalo mi rok než jsem pochopila základy udržování rovnováhy kopyta; a o mnoho déle než jsem pochopila vliv vysokého obsahu cukrů v koňské stravě a princip překlopu kopyt (breakover).

Jak vnímáte úroveň znalostí o kopytech v „koňském světě“? Potkáváte okolo sebe další majitelé koní, kteří se o péči o kopyta zajímají?

Už se v „koňském světě“ tolik nepohybuji. Když jsem byla aktivní, pamatuji si, že někteří majitelé měli zájem se dozvědět více, ale přece jen kolem koní nadále panuje spousta zažitých představ a tradic, které stojí dalšímu vzdělání v cestě. Zjistila jsem, že spousta lidí, která se o bosá kopyta zajímala, používala alternativní lidskou medicínu a byli tedy celkově otevření jiným pohledům na věc.

Jaké jsou vaše zkušenosti s podkováři a jejich službami ve vaší zemi?

Když jsem zkoušela naučit kováře jak ošetřovat bosá kopyta, snadno tento přístup zapomínali, protože tento způsob úpravy kopyt je skoro opačný, než jak se jej učili oni. Po několika měsících se většinou vrátili k původním návykům.

Vídáte více koní se zdravými kopyty nebo s patologickými kopyty? Vidíte více zdravých kopyt mezi koňmi s bosými kopyty?

Málokdy vidím koně se zdravými kopyty. Ti co mají zdravá kopyta nemají podkovy a majitelé těchto koní si většinou úpravu kopyt dělají sami. Kopyta, která jsou podkovaná očividně nemohou být zdravá – podkovou je příliš omezována jejich flexibilita a krevní oběh. Střelka nemívá žádný kontakt se zemí.

Je možné ve vaší zemi získat vzdělání pro úprav bosých kopyt a je to uznáno jako živnost? Panuje mezi podkováři a ošetřovali bosých kopyt shoda?

Úprava bosých kopyt jako živnost existuje a majitelé koní mohou úpravu kopyt svých koní legálně provádět, když se to naučí. Podkovář a ošetřovatel bosých kopyt jsou dva druhy vzdělání a moc porozumění mezi nimi nepanuje.   

Prováděla jste osobně bosý trim vašich koní?

Ano, prováděla jsem úpravu bosých kopyt svých koní po dobu 15 let a naučila jsem úpravě kopyt desítky lidí. Také jsem byla poradcem stovkám lidí díky mým webovým stránkám www.barefoothorse.com  a po emailu.

Můžete shrnout nejdůležitější informace a principy, které jste se naučila ohledně péče o bosá kopyta?

Pro kopyto je důležité mít velmi dobrý krevní oběh, a proto musí mít možnost být při pohybu pružné. Cirkulace je lepší, když je střelka široká (nikoliv zmáčknutá do úzkého tvaru) a váha koně se na ní přenese jako první. Váha koně je primárně nesena chodidlem a střelkou; kopytní stěna je v podstatě ochranné brnění. Pokud je kopytním stěnám umožněno dotýkat se země (na rovném povrchu), stěna se začne oddělovat. Kopyto je skoro vždy v dobré formě, když dopadá (přední nohy) při každém kroku nejdříve na patky. To se děje, když se bod překlopu nachází v místě vodní čáry; vnější stěna se země nemá dotýkat. Zadní kopyta vykonávají jiný pohyb vzhledem k jinému typu kloubů, proto zadní nohy nemají skoro nikdy problém.

Jakou metodu úprav kopyt preferujete v souvislosti se znalostmi a zkušenostmi, které jste nasbírala?

Definitivně jsem pro udržování kopyt na boso, bez podkování. Měla by být trimována tak, aby měla správný bod překlopu a dopadala při pohybu nejdříve na patky. Jen velmi málo koní si udržuje tenké chodidlo. Pravděpodobné je to z důvodu opakovaného ztenčování podkováři nebo když žijí na měkké či zamokřené půdě. Zjistila jsem, že řešením je dát koním speciální ochranu, takovou mini botu (hoof cast), na dobu alespoň dvou měsíců (je třeba je měnit, jelikož za 2-3 týdny se ochodí). Na koních se slabými chodidly by se mělo jezdit pouze ve vypodložených botách nebo vůbec, dokud jim chodidlo nezesílí. 

Myslíte, že většině kopytních problémů (deformace kopytního pouzdra a nemoci jako navikulární syndrom, laminitida apod.) může být předcházeno správnou úpravou a péčí nebo zdraví kopyt ovlivňuje především genetika?

Zatím jsem se nesetkala s geneticky špatnými kopyty. Myslím, že by bylo nutné je upravovat velmi opatrně, pozorovat výsledky úprav a měnit přístup až by člověk našel vhodný přístup k takovým kopytům. Setkala jsem se s kopyty, která měla tendence k laminitidě a měla velmi tenké kopytní stěny kvůli metabolickým problémům. Souviselo to konkrétně s činností jater. Myslím, že na takovém koni by se nemělo nikdy jezdit.

Deformace kopytního pouzdra jsou často způsobována podkováním, zvláště když překování probíhá po delší době než tři týdny.  Bosé kopyto, které je upravováno tak, jako by k němu měla  být připevněna podkova (bez postranního obloučku a bez mustang rollu – bod překlopu bude příliš ve předu ve špici) bude mít podobné problémy jako podkované kopyto.

Navikularní syndrom zdá se být způsobován přerostlým kopytem směrem dopředu, se sukní ve špici a bodem překlopu příliš ve předu ve špici; to klade nesprávné napětí na vazy okolo navikulární kosti, kdy kopyto zároveň dopadá na špici, místo na patky. Sukně ve špici vzniká z důvodu mechanického přetížení (dlouhé kopytní pouzdro, podkování) nebo inzulinová rezistence a poškození lamelárních spojení.

Laminitida je obecně způsobena buď přílišným mechanickým zatížením, podkováním nebo metabolickými problémy souvisejícími s vysokým obsahem cukrů v trávě nebo v seně, jádru a/nebo zanícením žaludku způsobeným vředy z důvodu nepravidelného krmení (když kůň nemá možnost uždibovat pícninu 24 hodin denně a udržovat tak rovnováhu žaludečních šťáv).

Myslíte, že kopytní stěny jsou hlavní nosnou částí kopyt, protože lamelární spojení jsou tak pevná, že váhu dlouhodobě udrží?

Ne. Kopytní stěny slouží pouze pro ochranu vnitřních struktur. Měli by nést jen minoritní část váhy na úrovni vodní čáry. Většinu váhy má nést chodidlo, střelka a patky. Pokud umožníme, aby byla váha nesena vnějšími kopytními stěnami budou přetížené a vyústi v separaci kopytní stěny, následný vznik sukní na přední stěně kopyta a způsobí pozdní překlop kopyta.

Myslíte, že tloušťka chodidla je důležitým faktorem nebo může příliš tlusté chodidlo stát v cestě kopytnímu mechanismu?

Přirozená tloušťka chodidla, tak jak naroste, je správná pro to, aby unesla váhu koně. Divocí koně mívají velmi tlustá chodidla, která je chrání před kamenitým terénem a i tak, jsou zdraví. Občas, když nemá kůň dostatečné množství pohybu a možnost oddrolit si vnější odrůstající vrstvu, může se chodidlo stát příliš tlustým. To může být jednoduše napraveno oškrábáním této vločkovité/křídovité hmoty pryč z chodidla až na úroveň tvrdého, voskovitě vypadajícího „živého“ chodidla.

Zažila jste někdy rehabilitaci kopyt a jakých případů (podtočené patky, špalkové kopyto, laminitida)? Jakou metodou úpravy byla kopyta napravena?

Ano, úspěšně jsem provedla rehabilitaci podtočených patek a přerostlých sukňovitých kopyt (sukně ve špici). U přerostlých sukňovitých špicí rozlišuji původ jejich patologie. Buď je to způsobené špatným metabolismem a následným zánětem (laminitida) nebo mechanickým stresem přerostlého kopytního pouzdra u bosého či podkovaného kopyta. Někdy kombinací těchto vlivů. Ve všech případech je princip řešení těchto patologií stejný – správný trim. Pouze v případě vlivu špatného metabolismu musí řešení obsahovat i změnu stravy, protože léčba nemůže probíhat, když bude v lamelárním spojení zánět.

Neměla jsem možnost pracovat se špalkovými kopyty a extrémně přerostlými kopyty, která byla úplně zanedbaná (lyže). Měla jsem však možnosti pozorovat jiné ošetřovatele při řešení těchto případů. Bližší postupy při řešení různých případů jsou popsané na mých webových stránkách. Všechny deformace byly napraveny pomocí bosého trimu – uvedením kopyta do fyziologického tvaru.

Myslíte, že profesionálové v „koňském světě“ spolu dostatečně spolupracují?

Moje zkušenost byla téměř úplně s malými chovateli koní u nich „na zahradě“, nikoliv se závodními koňmi nebo koňmi pro show ve sportovních stájích. Bylo často těžké konzultovat s oběma – veterinářem a kovářem (a zachovat si rozumný vlastní pohled na věc), protože na obou pozicích byli často muži se zažitými názory, jinými slovy – dvojitá dávka tradice. Takže většinou to byly majitelky koní (ženy), které měli odvahu odklonit se od rad veterinářů a podkovářů a konzultovat také s ošetřovatelem bosých kopyt.

Existuje velmi málo koňských vědců, kteří studují účinky podkovy na kopyto a jak správně provádět trim. Dr. Robert Bowker je jeden – už je možná v důchodu. Měl také několik kolegů, kteří byli za mé éry velmi žádaní pro pořádání víkendových klinik.

Myslíte, že většina koní může chodit bez podkov?

Ano, samozřejmě, že všichni koně by měli chodit na boso, kromě neobvyklých situací jako například u koní, kteří pracují na dlážděných silnicích, které jsou příliš abrazivní. V tom případě člověk dělá kompromis a svobodně se musí rozhodnout mezi dvěma problémy (opotřebení bosých kopyt nebo patologie způsobené podkovami). Koně, kteří přechází z podkov na boso často potřebují boty, aby ochránili přední nohy při jízdě na štěrkových nebo skalnatých cestách. Někdy je mohou potřebovat po mnoho let, dokud se jejich nohy úplně nezotaví. Také koně s „travní laminitidou“ nebo inzulínovou rezistencí budou kvůli vysoké hladině cukru v trávě vždy potřebovat boty na předních nohách. Zdá se, že většina koní se nyní stává rezistentní vůči inzulínu díky travinám s vysokým obsahem cukru, které jsou chovány pro mlékárenský a hovězí průmysl. Trávení krav je však jiné, mohou ve stravě zvládnout více cukru.

Napadá vás něco, co byste ráda, aby se v souvislosti se znalostmi a vzděláním péče o kopyta změnilo? Měli by se majitelé zajímat a vzdělávat více v této oblasti? Měli by majitelé mít možnost upravovat kopyta svých koní sami, pokud o to mají zájem?

Bylo by skvělé, když by stáje a jezdecké kluby pořádaly občas informační workshopy pro nové vlastníky koní. Ano, majitelé koní by se měli více kopyta zajímat, protože je pak větší šance, že kůň bude zdravý a v dobré kondici během celého svého života, pokud je dobře pečováno o jeho nohy. Myslím, že majitelé koní by měli mít možnost učit se upravovat bosá kopyta a následně úpravy sami provádět, pokud o to mají zájem. 

https://www.barefoothorse.com/