Rozhovor vedla a přeložila Šárka Prokůpková
„Naučila jsem se číst koňská kopyta a když se to jednou naučíte, už to nezapomenete. Dívám se často na kopyta krásných koní v časopisech a zůstávám v údivu nad tím, jak nemocná kopyta mají.“ Lindsey Field v rozhovoru pro Working From The Inside Out With Finesse Equestrian.
Je mi velkou ctí, že mi kousek svého času v nabitém programu věnovala Lindsey Field. Její jedinečný projekt The Study of Equine Hoof umožňuje lidem na celém světě, kteří se věnují koním, poznávat úžasnou a důležitou část koňského těla, jakou je koňské kopyto. Díky disekcím Lindsey Field se můžeme doslova ponořit dovnitř kopyta, zkoumat, jinak oku skryté, anatomické souvislosti a zamýšlet se nad správnou péčí a původem nemocí. Lindsey Field žije a působí na Novém Zélandu. Její facebookové stránky a Patreon sleduje více než 30 000 lidí.
Jste profesionál, co se týče zkoumání koňských kopyt?
Vlastním pět let svého současného koně a co se týče koní, nejsem profesionál, ale poslední 3 roky zkoumám koňská kopyta formou disekcí ve volném čase.
Řešila jste někdy nějaké problémy s kopyty koní?
Ano. Řešila jsem problémy spojené s kopyty mých koní – nemoc bílé čáry, absces, hnilobu střelu, podtočené patky a tenké chodidlo.
Vyřešila jste tyto problémy sama nebo s pomocí?
Potřebovala jsem pomoc na začátku, když jsem byla čerstvým majitelem koně, ale nyní již umím řešit tyto věci sama.
Jak dlouho jste se vzdělávala v souvislosti s kopyty a péčí o ně? Nebo jste dostala všechny informace od podkováře/ošetřovatele bosých kopyt?
Po tom, co jsem si pořídila koně, ke mně chodil každé 4 týdny ošetřovatel bosých kopyt, protože můj kůň byl na boso. Můj kůň byl vždy po trimu tři týdny bolavý a jen jeden týden chodil dobře. Tak jsem zkusila dalšího ošetřovatele kopyt – stejný problém, dalšího ošetřovatele – kůň byl pořád bolavý. A tak jsem se rozhodla, že se naučím trimovat sama. Výsledkem je, že se kopytní problematice věnuji již čtvrtým rokem (v rozhovoru uvedeném na konci článku Lindsey Field popisuje, že si jako prvního pořídila koně, na kterém se učila jezdit v soukromé stáji a ten měl být po čase utracen z důvodu diagnózy podotrochlózy. Ona jej však odkoupila, nechala mu sundat podkovy a vyléčila jej do té míry, že na něm mohla znovu jezdit, pozn. autorky).
Co jste se naučila o kopytech během svého vzdělávání. Jaké jste objevila principy?
Bosá kopyta potřebují trimovat pravidelně – každé čtyři týdny. V případě podkovaných koní by překování mělo probíhat maximálně po šesti týdnech, protože rohovina roste a když se včas nezkrátí, vznikají deformace a problémy. Vlastníci koní by měli znát záležitosti jako je hniloba kopyt a nemoc bílé čáry a léčit je dřív než se stanou problémem. Tyto nemoci se jen tak nevytratí – potřebují pozornost a ošetření. Koně si mohou kopyta sami přirozeně opotřebovávat, pokud žijí v prostředí, které to umožňuje (pokud jsou na boso), ale ošetřovatel kopyt je potřeba, pokud si koně kopyta přirozeně nemají možnost obrušovat. Zásadní je udržovat kopytní pouzdro v takovém stavu, aby pevně obepínalo kopytní kost a toho lze docílit pouze pravidelným trimem.
Myslíte, že většině problémům s kopyty lze předcházet? (deformace kopytního pouzdra, navikulární syndrom, laminitida) nebo hraje velkou roli i genetická dispozice?
Ano, myslím, že většině problémů se dá vyhnout správnou péčí o kopyto. Nemyslím, že genetika hraje zásadní roli.
Myslíte, že hlavní část váhy koně nese kopytní stěna a proto je podkování pro kopyta vhodné, protože lamelové spojení je dostatečně silné, aby váhu uneslo?
Nemyslím si, že kopytní stěna je hlavní nosnou strukturou. Osobně věřím, že úlohou kopytních stěn je především ochrana vnitřních struktur. Myslím, že stěny, chodidlo, rozpěrky a střelka – všechny tyto části mají nosnou funkci a to v tomto poměru: stěny 30% , střelka 30%, rozpěrky 10% , chodidlo 30% . Lamelární spojení je dost silné, ale nevěřím, že kopytní stěny jsou sami o sobě nosné.
Myslíte, že tloušťka chodidla je důležitý faktor nebo by příliš tlusté chodidlo mohlo stát v cestě kopytnímu mechanismu?
Tloušťka chodidla je velmi důležitá. Když je chodidlo příliš tenké, došlap je bolestivý. Příliš tlusté chodidlo je zase překážkou pro kopytní mechanismus, protože chodidlo potřebuje mít možnost se při došlapu pod vahou koňského těla deformovat (příliš silné chodidlo mívají koně v suchých oblastech, oslům a mini poníkům chodidlová rohovina často roste velmi rychle a nestačí se vysypávat a obměňovat, takovým kopytům je třeba pomoci se nadbytečné rohoviny zbavovat, zdroj článek P. Ramey, www.hoofrehab.com/HorsesSole, pozn. autorky)
Byla jste svědkem rehabilitace kopyt a kterých případů? Jak byly napraveny?
Podařilo se mi napravit podtočené patky a to častým trimováním a krácením špice tak, aby kůň při dopadu kopyta na zem došlapoval zadní část kopyta. Léčila jsem hnilobu a vracela rozpěrky na jejich původní místo.
Jakou péči o kopyto preferujete v návaznost na znalosti, které jste načerpala?
Podle mého názoru je nejlepší, kdy je kůň na boso. Pokud je to nutné doporučuji používat boty a měkké podložky a je důležité změnit způsob chovu. Aby měli koně zdravá kopyta, potřebují spoustu pohybu. Napravit deformované kopyto vyžaduje spíše pomalejší proces. Může to trvat až 2 roky, než se kopytní pouzdro dvakrát vymění. Ale je to tak pro koně lepší. Pokud jsou podkovy nutné například pro závody, tak ať je kůň má, ale po závodu je dobré je zase sundat. Nejsem příznivcem toho, aby měl kůň podkovy 24/7 a neustále byl dokola překováván. Ale chápu, že takto se to dělá již tisíciletí a bude ještě dlouho trvat, než se v tomto ohledu něco změní. Plastové podkovy jsou zajímavé, ale četla jsem, že moc na kopytě nevydrží, protože se uvolní hřebíky.
Jak vnímáte současný rozsah znalostí v souvislosti s kopyty?
Myslím, že znalosti ohledně kopyt jsou obecně na Novém Zélandu velmi špatné a mnoho majitelů koní se spoléhá na podkováře, ošetřovatele bosých kopyt nebo veterináře. Zjišťuji, že tito profesionálové (na Novém Zélandu) nerozumí koňským kopytům. Mnohokrát jsem svému ošetřovateli bosých kopyt kladla otázky a někdy prostě říkal, že neví.
Setkáváte se s dalšími majiteli koní (jezdci a trenéry), kteří se zajímají o koňská kopyta?
Někteří vlastníci koní, které znám se o kopyta nezajímají nebo mají nedostatek znalostí. Znám velmi málo majitelů na Novém Zélandu, kteří mají stejnou vášeň pro koňská kopyta jako já. Poslední dobou zjišťuji, že zájem o informace mezi vlastníky koní na Novém Zélandu roste, a proto jsem se rozhodla poskytovat přístup k fotkám a videím z disekcí. Sledování disekcí způsobuje, že majitelé koní chtějí vědět víc o kopytech koní a čerpají postupně nové znalosti.
Jaké máte zkušenosti s podkováři?
S podkováři nemám žádné zkušenosti.
Vídáte více zdravých či patologických kopyt?
Vídám více patologických kopyt.
Pozorujete větší výskyt patologických kopyt u bosých nebo podkovaných koní?
Vidím hodně nezdravých kopyt u bosých koní, jelikož ti potřebují trim kopyt každé čtyři týdny, aby zůstala zdravá, ale vidím více patologií u podkovaných kopyt: nemoc bílé čáry, praskliny, křivé kopytní stěny, hniloby a nevyvinuté střely.
Je ve Vaší zemi dovoleno, aby si majitelé trimovali kopyta svých koní sami, když se to naučí?
Ano, majitelům koní je dovoleno, aby prováděli trim vlastních koní sami.
Je možné se ve Vaší zemi vzdělat jako ošetřovatel bosých kopyt a můžete se tím živit?
Ano.
Panuje mezi podkováři a ošetřovateli bosých kopyt porozumění?
Ne. Na Novém Zélandu panuje velmi bouřlivá debata na téma bosá versus podkovaná kopyta.
Myslíte, že profesionálové zabývající se koňskými kopyty spolu dostatečně spolupracují a pokud ne, měli by spolupracovat více?
Myslím si, že nespolupracují dostatečně s majiteli. Neodpovídají majitelům koní na otázky. Právě proto jsem se rozhodla studovat kopyto a učit se sama. Byla bych moc ráda, když by majitelé dostávali více informací a rad. Někteří ošetřovatelé bosých kopyt na Novém Zélandu poskytují spoustu informací navíc a provádí skvělé služby, ale záleží také na tom jak moc jsou zaneprázdnění a jak moc spěchají k dalšímu klientovi.
Chtěla byste něco změnit v souvislosti se znalostmi péče o kopyta a vzděláním? Měli by se majitelé koní více vzdělávat a měli by se učit jak kopyta trimovat, pokud o to mají zájem?
Byla bych ráda, když by se majitelé koní vzdělávali více a nenechávali vše na podkováři/ošetřovateli bosých kopyt. Není důvod ignorovat koňská kopyta. Podkováři, ošetřovatelé bosých kopyt a majitelé by měli být bdělí a pečlivě se o koňská kopyta starat. A ano, myslím si, že majitelé koní by se měli učit udržovat kopyta mezi návštěvami ošetřovatele bosých kopyt sami.
Co dodat na závěr…
Zdravá kopyta nejsou jen o kopytech. Je to především o dostatku pohybu, dále stravě, terénu, způsobu chovu a frekvenci trimování. Věřím, že vlastníci koní by se měli vzdělávat v anatomii koňských kopyt a to jim umožní být si více jistí, když přijde na to, jak podporovat zdravá kopyta. Slyším mnohdy, že vlastníci koní nerozumí tomu co mají na kopytech sledovat a cítí se bezmocní. Není důvod se tak cítit. Stačí věnovat trochu času studiu, snažit se kopyta pochopit a porozumět tomu, jak fungují.
Facebooková stránka The Study of Equine Hoof
https://www.patreon.com/HoofStudies/overview
Odkaz na mluvený rozhovor s Lindsey Field v AJ https://player.fm/series/working-from-the-inside-out-with-finesse-equestrian/the-study-of-the-equine-hoof-with-lindsey-field
