Rozhovor vedla a zveřejnila Casie na: https://thenaturallyhealthyhorse.com/dr-robert-bowker-navicular-disease/
S dovolením Casie přeložila Šárka Prokůpková
Byla jsem velmi nadšená, že jsem měla minulý týden možnost pohovořit s Dr. Robertem Bowkerem. Je jedním z mála vědců, který zasvětil svůj život studiu fungování koňských kopyt a nasměroval cestu ke změně způsobu, jakým mnozí z nás vidí nohu koně. Jeho studie o průtoku krve a rozptylu energie v kopytech koní byly předmětem velkého zájmu mnoha – zejména těch, kteří se zaměřují na péči o bosá kopyta.
Dr. Bowker získal v roce 1973 titul veterinárního lékaře na Pennsylvánské vysoké škole veterinárního lékařství a poté v roce 1979 ukončil doktorské studium v oboru neurobiologie. V současné době vyučuje anatomii na Vysoké škole veterinárního lékařství na Michiganské státní univerzitě, kde působí od roku 1988. Přestože většina výzkumů Dr. Bowkera je nadále ignorována tradičními veterináři a podkováři, nepolevuje v úsilí a neustále upozorňuje na dezinformace, které jsou často uváděny ve studentských a veterinárních textech. Důkazy, které byly shromážděny o přirozené funkci kopyta, jsou ohromující a jsou citovány znovu a znovu ošetřovateli bosých kopyt a holisticky zaměřenými veterináři.
Když přemýšlím o Dr. Bowkerovi a jeho práci, vzpomínám si na můj oblíbený citát: „Veškerá pravda prochází třemi fázemi. Za prvé, je zesměšňována. Za druhé, je násilně oponována. Zatřetí, je považována za samozřejmou. ” Arthur Schopenhauer
Naprosto věřím, že pravda o kopytech koní bude brzy přijata jako samozřejmá. A za to z velké části budeme moci poděkovat doktoru Robertu Bowkerovi.
Co vás vedlo k vašemu zájmu o studium koňských kopyt a zejména navikulárního syndromu koní?
Jsem vystudovaný neurobiolog (vědec, který studuje buňky nervového systému) a začátkem 90. let se mě studenti ptali, jaké nervy mohou být znecitlivěny místními anestetiky. Začali jsme zkoumat, kde tyto jsou nervy a kde se lokální anestetikum rozptýlí, když je vstříknuto a začali jsme mapovat nervy, které jsou tímto postupem ovlivněny. To nás zároveň přimělo provádět pitvy a důkladněji se učit anatomii nohy. Nakonec jsme byli vedeni k tomu, abychom se zaměřili na tkáně a potenciální nápady, které se konkrétně týkají navikulárního syndromu. Chtěl jsem pochopit, jak kopyto reaguje při dopadu na zem a na to, jak se energie rozptýlí a také jak následně reagují tkáně.
Začal jsem měřit různé části koňských kopyt a všiml jsem si, že u mnoha koní byly boční chrupavky nedostatečně vyvinuté. Také jsem si všiml, že v době, kdy byly patrné radiografické změny na navikulární kosti, byl problém v kopytě ve skutečnosti přítomen již po celá léta. Při zpětném pohledu jsem byl ve svém způsobu myšlení velmi naivní, protože si nyní uvědomujeme, že tyto malé postranní chrupavky nebyly nedostatečně rozvinuté (např. neměly příležitost růst a rozvíjet se), ale procházely různými stupni degenerace nebo byly silně ovlivněny vibracemi působícími na patky a chodidlo při dopadu na zem. Jedna věc, o které si myslím, že je důležité ji zmínit, je, že jsem nevyrostl s koňmi. A kvůli tomu jsem nebyl „zaujatý“ tak jako většina lidí, která se kolem koní pohybuje, pokud jde o kopyta koní. Běžná „koňská tradice“ nebo dogma ohledně jejich kopyt nebyly v mých žilách!
Zdá se, že existuje vícero definic toho, co je ve skutečnosti navikulární syndrom. Jak byste ho definoval?
Pojem navikulární syndrom se používá k popisu jakékoli bolesti v zadní části kopyta. Tester, který se používá k testování střelky je docela spolehlivým ukazatelem (za předpokladu, že ve střelce není hniloba). Existuje mnoho příčin navikularního syndromu a může být ovlivněno vše od kopytní kosti a zadní části kopyta. Navikulární kost a hluboký ohybač mohou být v pořádku, ale kůň může mít přesto bolest navikulární oblasti. V době, kdy se jakékoli abnormality projeví rentgenově, je proces již dalece rozvinut. Vidím to jako kontinuum od A-Z a vy jste obvykle ve stádiu W-Z v době, kdy se změny skutečně projeví na rentgenových snímcích.
Jak, podle vašeho výzkumu, vzniká navikulární syndrom?
Z mých studií jsem došel k přesvědčení, že to jsou naše chovatelské praktiky – způsob, jakým se staráme o naše koně, ty vytvořily navikulární nemoc. V zásadě podstatou navikulárního syndromu jsou vibrace – vibrace ničí tkáň v noze. Jak se to stane? Když jsou koně nuceni žít nebo pokud pracují nepřetržitě na tvrdých površích, zvyšuje se frekvence vibrací. Dokonce i vibrace až 250-300 Hz mohou zničit pojivovou tkáň, ale ukázalo se, že koně pohybující se na tvrdém terénu mohou někdy podstoupit vibrace až do 3000 Hz. Věřím, že tvrdé povrchy, tradiční postupy, postupy při trimování a podkování jsou hlavními viníky těchto zvýšených nárazů / vibrací nohou.
Podkovy také zvyšují frekvenci vibrací v noze. Tkáně mohou absorbovat jen určité množství energie, než se kosti začnou zhoršovat. Jedna studie z let 1988–1999 provedená v Nizozemsku ukázala, že podkovy mohou zvýšit vibrace až na 2500 Hz. Takže ano, podkovy hrají rozhodující roli ve vývoji navikulárního syndromu. Zároveň však i u bosého koně žijícího nebo pracujícím na tvrdém povrchu se může vyvinout navikulární syndrom.
Můžete vysvětlit, co se stane s nohou, pokud se střelka nedostává do kontaktu se zemí?
V podstatě vše jde do pekla! Věřím, že to nejhorší, co můžete udělat, je ořezávat střelku. Pokud trimujete střelku, odstraňujete vnější část chodidla, která enormně ovlivňuje vnitřní strukturu střelky. Střelka je perfektně zkonstruovaná struktura s obrovským přísunem krve – obsahuje tisíce malých mikro cév. Tyto krevní cévy jsou rozhodující pro správný průtok krve a pro zdraví kopyta. Když zadní část chodidla a střelka nejsou na zemi, nárazová energie (z pohybu) není rozptýlena, ale je místo toho přenášena do kostí a dalších pojivových tkání chodidla. Tyto tkáně nerozptylují nárazovou energii dobře a dlouhodobým výsledkem jsou chronické problémy s nohami a kulháním. Pokud je střelka na zemi, rozpěrky přispějí k nesení hmotnosti a velká část nákladu je nesena chodidlem. Také si myslím, že špína (hlína, prach), která se dostane do spodní části kopyta, hraje roli při podpoře nohy. Tuto nečistotu byste neměli čistit (pokud to není hnůj). Podle mých zkušeností se hniloba střelky objevuje pouze tehdy, když je kůň ve stáji.
Je navikulární syndrom reverzibilní, jakmile degradace navikulární kosti započala?
To záleží na míře poškození. Tkáně se mohou uzdravit, ale už nikdy nemusí být normální. Navikulární syndrom je spojen s tak širokou škálou patologií a každý kůň je jiný. V mnoha případech je však špice kopyta ponechávána příliš dlouhá. Pro uzdravení je zásadní, aby byla špice kopyta co nejkratší. Je chybou se domnívat, že kopytní stěna by měla nést koně, jak tomu věří tradiční podkováři a mnoho veterinářů. Celé chodidlo a veškeré struktury v zadní části kopyta by měly nést většinu váhy koně. Kopytní kost (která leží přímo nad chodidlem) by měla být vždy zatížena. Měla by být hustá. Pokud není kopytní kost zatížena, stane se porézní – to není dobrá věc. V současné době pracuji na výzkumu, který se zaměřuje na rehabilitaci koní s navikulárním syndromem.
Měly by být, podle vašeho názoru, koni s navikulárním syndromem připevňovány podkovy?
To záleží na tom, co chcete. Pokud diskutujete o normálních aktivních koních a chcete, aby tkáně byly stále robustnější, pravděpodobně ne. Ale pokud soutěžíte atd. tak existují pravidla při závodech a budete muset nějaké podkovy použít. Noha musí být nějak chráněna v závislosti na tom, co dělá a jak je trimována.
Kdykoli je podkova připevňována na kopyto, musíme převzít odpovědnost za dopad, který má podkova na kopyto a zbytek nohy. Podle mého názoru tuto zodpovědnost málokdo skutečně přebírá. Jsou to naše postupy chovu, které jsou nesprávné a způsobují problémy, jako je navikulární syndrom. Pokud tyto postupy opravíme, kopyta se budou zlepšovat. Nemám všechny odpovědi, ale vidím více kopyt v různých stupních degradace než kopyt zdravých! Kopyto, které se jeví jako v pohodě, podle mého názoru nemusí nutně znamenat, že je zdravé; znamená to pouze, že v tuto chvíli není chromé.
Máte nějaké poslední myšlenky?
Mnoho lidí si myslí, že mít bosá kopyta znamená pouze sundat podkovy. Není to tak. Správné a časté trimování a udržování krátké špice vede k dobrému kopytu. Podle mého názoru by mělo být kopyto během aktivní růstové sezóny trimováno ošetřovatelem nebo chovatelem každých 3-5 týdnů. V některých případech i během kratších časových intervalů. Zřídka však déle. Majitelé koní mají povinnost se vzdělávat a musí začít tím, že budou věnovat pozornost kopytům svých koní. Správnou péči o kopyta a výživu považuji za dva nejdůležitější aspekty péče o koně.
