Rozhovor vedla Šárka Prokůpková
S Annou jsem se seznámila při konzultaci stavu kopyt jejího koně Siriuse. Chtěla si ověřit, zda má kopyta v pořádku a domluvili jsme se na vyfocení a rozboru. Zaujalo mne Anny vyprávění o účasti na vytrvalostních závodech s bosým i okovaným koněm na různém povrchu, a o těchto zkušenostech si můžete přečíst v následujícím článku.
Jak jste se k ježdění vytrvalostních závodů dostala?
K vytrvalostním závodům jsem se dostala přes paní, u které jsem se učila jezdit. Ona sama se tomuto sportu věnovala a vlastnila i arabské koně. Tak jsem se také dostala k tomuto plemeni.
Jezdila jste od začátku se Siriusem?
Absolvovala jsem několik závodů s koňmi v místě, kde jsem se učila jezdit. Pak jsem začala jezdit na koních kamarádky, která se endurance také věnovala. U té jsem startovala na několika závodech s jejím koněm. Ona mi později doporučila Siriuse, kterého prodávala její známá z nedostatku času.
Řekněte prosím pár slov o Siriusovi…
Siriusovi bude letos v červenci 16 let a je to plnokrevný arab. Narodil se u Petera Reichmanna v Endurance stable Habrovany po otci Shamir Ibn Ansata Sinan. Jako odstávče ho koupila bývalá majitelka a odvezla do Jeseníků na pastviny. Obsedla ho ke konci čtvrtého roku kvůli prodeji. V jeho čerstvých pěti letech jsem ho koupila já a začala na něm více jezdit.
Jaké vzdálenosti jste jezdila, s jakými vzdálenostmi začínala a jaké byly ty nejdelší?
Než jsem začala jezdit na Siriusovi, startovala jsem převážně v soutěžích obtížnosti Z (40 km) a L (60 km). Se Siriusem jsme absolvovali několik Z a L, jeho první sezóna vyvrcholila startem v Německu v závodě S (80 km). Nejdelší trasu Sirius běžel ST na 100 km také v Německu. Poté jsme ještě startovali na několika závodech Z a L. Na delších trasách jsme se umisťovali lépe. Nikdy ale nebyl ze závodu vyloučen, všechny dokončil.
Jezdila jste vždy na boso nebo i s podkovami?
Prvních několik závodů běžel s podkovami jen na předních, před prvním závodem na 80 km jsme přešli na podkovy na všech čtyřech– používali jsme plastové podkovy. Poslední sezónu běžel už naboso, ale jen závody do stupně L.
Jak jste se dozvěděla o plastových podkovách a proč jste jim dali přednost před kovovými?
Kamarádka, se kterou jsme závodily, je používala. Méně klouzaly a byly výrazně lehčí. Plast také trochu pružil, tak se nám zdálo, že je to šetrnější pro klouby na tvrdých površích. Zároveň jsme byly spokojené i s výdrží.
Jaké povrchy jste jezdila v tréninku a při závodech? Které povrchy byly nejtěžší?
V tréninku jsme se pohybovali spíš na měkčích površích. Nejhorší pro nás byla hodně tvrdá místa (asfalt, zpevnění), nebo naopak hodně hluboká měkká půda. Siriusovi většinou moc nevadil štěrk, dobře zvládal i kluzké povrchy a nerovnosti, hlavně bez podkov. Většinu trasy závodů i tréninků jsme absolvovali v klusu a v tomto chodu Sírius zvládal i většinu povrchů.
Jak se změnil jeho chod na asfaltu či velmi zpevněné povrchu?
S podkovami občas zpomalil, když byl povrch kluzký. Bez podkov ho přechod na asfalt nebrzdil, zpomalil většinou jen při našlápnutí kamínku.
Jaké jste dodržovaly intervaly strouhání a překování?
Většinou jsme překovávali po osmi týdnech. Často byly podkovy ve stavu, že se jen upravila kopyta a znovu nakovalo stejnými podkovami. Naboso jsme kopyta upravovali asi po 6 – 8 týdnech. S kopyty jsme nikdy neměli problém.
Jak jste na závody trénovala?
Většinou jsem naplánovala několik max. 20 kilometrových tréninků (klusové) z jara, ty se proložily pár intervalovými tréninky (vysoká zátěž na krátký čas – cval v kopcích – a pak rychlé zklidnění) a cvalovými tréninky. Před závody jsem nechávala několik dní volno a po závodech volno zhruba na dva týdny, podle náročnosti závodu. V průběhu léta už běžela sezóna a v podstatě se jedním závodem trénovalo na ten další. Sirius vždycky dobře nabýval kondičku a tak mu více svědčil pořádný odpočinek.
Můžete shrnout historii úprav kopyt Siriuse?
V minulosti byla kopyta Siriuse upravována podkovářským trimem s následnou aplikací plastových podkov na přední nebo všechna kopyta. Posledních 5 let byl Sirius bez podkov a strouhán kopytářem. Trim spočíval ve snížení stěn a zkosení v úhlu asi 45 stupňů, střelka a chodidlo byly také upravovány a rozpěrky se vždy seřízly úplně, pod úroveň chodidla. Kopytář jezdil poslední asi 3 roky jednou za 8 týdnů, a tak jsem v mezidobí vždy obnovila snížení stěn a zkosení. Občas se v kopytech vytvořila v některých místech „trhlina“ v kopytní stěně (separace/prasklina ve vodní čáře). Dělo se to většinou, když bylo kopyto moc narostlé a stěny zatěžovány více než chodidlo a střelka. V takovém případě jsem obnovila zkosení před trhlinou a odstranila tak tlak v místě. Před 3 měsíci jsem přešla na úpravu kopyt, kdy je odstraňováno pouze staré chodidlo a části střelky, které se sami oddělují. Do zdravého chodidla a střelky není jinak zasahováno. Stěny jsou kráceny k úrovni funkčního voskového chodidla a zkoseny pod úhlem cca 45 stupňů. Z celkové tloušťky stěny je ponecháván cca 1 mm vedle bílé čáry. Zkrácením kopytní stěn na úroveň chodidla vznikne v patkách ploška bez zaoblení či „podpatku“. Sirius se pohybuje velmi dobře. Momentálně je chován v trekovém ustájení s dalšími koňmi.
